Knižní studie Směšné lásky a nelásky dramatika Viktora Dyka pohlíží na Dykovu dramatiku dnešním pohledem, který již není spoután meziválečným ani poválečným porozuměním.
Soubor korespondence z let 1883–1900 představuje jedinečnou výpověď, dotvářející podstatným způsobem obraz společenského, kulturního i uměleckého milieu v českých zemích na konci 19. století.
Edice Osobnosti české scénografie Monografie scénické a kostýmní výtvarnice Jany Zbořilové (*1953), kterou v roce 2016 vydal Institut umění – Divadelní ústav, mapuje její více než čtyřicetiletou divadelní a filmovou tvorbu.
Publikace k nedožitým padesátinám Petra Lébla (1965-1999), nejkontroverznějšího talentu mezi českými divadelními režiséry posledního dvacetiletí 20. století, je obrazivou chronologickou evokací jeho tvorby a vyhraněného režijně-výtvarného konceptu.
Publikace k stému výročí narození divadelního a filmového režiséra Alfréda Radoka představuje osmdesátku fotografií z osobního archivu rodiny Radokovy i z většiny divadelních inscenací a filmů z let 1940 až 1976.
Průvodce české hudby (v anglickém jazyce) představuje současnou českou hudební scénu. Obsahuje krátkou historii české hudby, portréty významných osobností, adresy institucí apod.
Výběr ze studií a kritik, věnovaných určujícím fenoménům i autorům oněch let (Ionesco, Genet, Dürrenmatt, Topol, Havel), dokládá, že Eva Uhlířová patřila k nejnadanějším divadelním kritikům své generace.
Podkladem pro tento dramatický text jsou historické události spojené s Dreyfusovou aférou. Autor hry měl možnost ji studovat v tajných archivech Vatikánu i v knihovnách a archivech v Jeruzalemě.
Publikace obsahuje základní údaje o historii i současnosti této instituce, profil jeho současné činnosti, rozhovory s několika osobnostmi, které zde působily a kompletní soupis knižní produkce Divadelního ústavu.
Těžištěm knihy Jany Pilátové je partie o Grotowském, obsahující u nás ještě nepublikované zápisky ze stáže a svědectví o paradivadelních projektech, i zasazení do polské tradice a souvislostí antropologických.
Jednotlivé kapitoly přibližují známé i méně známé divadelní skutečnosti z normalizační éry. Výklad leckdy hranice této etapy překračuje a poskytuje tak komplexnější pohled na sledovaný fenomén.
Autorka navazuje na úspěšnou knihu Fenomén Lébl a mapuje – opět formou konfrontační montáže autentických dobových textů – vrcholné období Léblova díla.
