hudba

Klasické hudební formy jsou nejčastěji spojovány s pojmem „sonátová forma“, který se ovšem utvářel až ve třicátých letech 19. století.

Po léta existující dohady o nemoci Bedřicha Smetany, jež ke konci jeho života vyústily do dramatického závěru, osvětluje kniha specialisty v čelistní a obličejové chirurgii se zaměřením na dětský věk.

Kniha se zabývá formováním progresivního rocku na přelomu šedesátých a sedmdesátých let 20. století.

Učebnice kontrapunktu a fugy Antonína Rejchy byla vydána v Paříži ve dvou svazcích v letech 1824 a 1826 pod názvem Pojednání o pokročilé hudební kompozici (Traité de haute composition musicale). Českému čtenáři předkládáme český překlad této učebnice

Kniha pojednává v několika tematických kapitolách o vývoji české hudební estetiky, vědy a kritiky v období od konce druhé světové války do konce šedesátých let.

Českému čtenáři se překladem Rejchovy učebnice harmonie poprvé dostává do rukou jeden z nejvýznamnějších pramenů hudebních kompozičních nauk první poloviny 19. století – pramen poznání hudební harmonie ještě úzce propojený s hudební kompozicí.

U počátků české moderní hudby stály dvě velké osobnosti, Bedřich Smetana dílem skladatelským a Otakar Hostinský činností vědeckou a kritickou.

U počátků české moderní hudby stály dvě velké osobnosti, Bedřich Smetana dílem skladatelským a Otakar Hostinský činností vědeckou a kritickou.

Předkládaná kniha - v současnosti u nás jediná tohoto zaměření - je bohatě vybavena barevnými reprodukcemi výtvarných děl a notovými příklady. Její nezbytnou součástí je CD se zvukovými ukázkami a digitální variantou obrazových ukázek v textu.

Pojednání o melodii je první učebnicí, kterou Antonín Rejcha sepsal a vydal v Paříži roku 1814. Ačkoli melodie náleží k neodmyslitelným složkám hudebního umění, ve své době Rejchův spis představoval ojedinělou práci na takové téma.

První ucelený přehled o dochovaných klávesových chordofonech vybraných mistrů 18. a první poloviny 19. století na území České republiky.

Předkládaná kniha, v současnosti jediná tohoto zaměření, provází čtenáře srozumitelnou formou širokou problematikou hudební analýzy, jejímž smyslem je v nejobecnějším slova smyslu odhalit, jak je skladba udělána, co je na ní cenné, jedinečné, co vyjadřuje

Kniha čtenáře provází několika evropskými humanistickými centry, v nichž se pod hlavičkou akademií či učeneckých kroužků takřka jako v alchymistických dílnách hledala ztracená jednota mezi poezií a hudbou.

Kniha pojednává o struktuře symfonie - „královny" mezi hudebními žánry.

Komplexně pojaté dílo, které nemá obdobu ve světové organologické a hudebně ikonologické literatuře