Píše se 17. květen 1945. Koná se slavnostní přehlídka Svobodovy jednotky. Defilé Prahou směřuje z Václavského na Staroměstské náměstí. Přihlíží i prezident Edvard Beneš.
Opustit práci dopravního pilota, anebo se vydat do neznáma? Přijmout službu v ostrovní říši plné bizarností a s prastarým Boeingem přistávat na místech jako je Makassar, Kendari nebo Pontianak...
Řadu desetiletí se v Československu ve druhé polovině 20. století (za tzv. studené války a za vlády komunistů) o našich legionářích psát nesmělo, natož publikovat nějaké fotografie. Psalo se pouze to, co vyhovovalo tehdejší politické moci...
Kniha je odrazem uplynulých třiceti let, které autor strávil v kokpitech mnoha letadel L-410. Velká část těchto letových hodin se odehrávala podle pravidel letu podle přístrojů, nad dvěma dalšími kontinenty a s mnoha kapitány.
Vlastní kniha byla autorem J. Doubkem psána na naléhání kamarádů, žijících s ním v Austrálii a jeho příbuzných. Po válce si nedělal žádné záznamy a když se k sepisování pamětí pustil, bylo mu již po 80. roce věku.
Kniha je mozaikou leteckých životních příběhů pilotů, techniků a vůbec lidí od letectva, které osud zavál do Košic. Pro nekteré to byla jen krátká epizoda, ale jsou i tací, kteří létání v Košicích obětovali celý život.
Druhý díl Pamětí starého práškaře popisuje další historky a zážitky autora po ukončení kariéry pilota Letecko-chemické činnosti a pokračování jeho létání u Českých aeroliniích od roku 1999 do roku 2012.
„Práškování“ byla a stále je specifická letecká činnost, při níž piloti nalétají velké množství hodin v náročných přízemních výškách, v členitém terénu a na rozmanitých místech.
