beletrie

Osmý svazek Spisů Jakuba Demla shrnuje texty z let 1928–1932, ve kterých se projevuje další fáze jeho vývoje: Po bojovném antiklerikalismu počátku dvacátých let a po nadšení pro Sokol z poloviny dvacátých let nastává jeho „katolické pokání“.

Sedmý svazek Demlových spisů obsahuje tři knihy, vydané v témže roce 1926: Tepna, Hlas mluví k slovu a Mohyla. Deml v nich podává lyrický dokument mikrohistorie – jednak městečka Tasov, jednak své vlastní rodiny a jejích kořenů.

Šestý svazek představuje jeden z výkyvů jeho duchovního i politického světa, totiž plody jeho angažmá v Sokole z let 1923–1925.

Pátý svazek Spisů Jakuba Demla rozvíjí linii šlépějovou, tedy linii hybridního žánru, kombinujícího deník, dokument, původní beletrii, vlastní překlady i beletristické příspěvky jiných autorů.

Čtvrtý svazek Spisů Jakuba Demla obsahuje první soubor autorových knih ve svérázném žánru kombinujícím deník, dokument a beletrii; v žánru, pro který on sám použil později slavný a kontroverzní termín „Šlépěje“.

Třetí svazek Spisů Jakuba Demla obsahuje beletristické texty z let 1912–1917.

Překlady tvoří integrální část Demlova díla. Deml si vybíral autory blízké svému vidění katolicismu, především latinské a německé mystiky.

První svazek obsahuje čtyři knihy Demlových raných textů – z doby, kdy byl na jedné straně uchvácen literárním světem Otokara Březiny a výtvarným světem Františka Bílka, a na druhé straně vypjatým katolickým apokalyptismem Josefa Floriana.