Kniha představuje ojedinělou výpověď čtyř historiků, odborníků na období středověku – medievistů. V rozhovorech se svými žáky a spolupracovníky vzpomínají na roky svého života, mládí, dětství a dospívání; svá studia a celou akademickou kariéru.
Memoár anglo-maďarského spisovatele Arthura Koestlera
podává fascinující obraz jednoho válečného roku Francie –
o to pozoruhodnější, že jde o rok před založením kolaborantské
vlády ve Vichy.
Na základě osobních rozhovorů, deníků a dalších dokumentů vypráví autor válečné a poválečné zážitky svého otce, vojáka československé zahraniční armády Otty Hornunga (1920–2013).
Obsáhlé paměti významné osobnosti evropské historie první poloviny 20. století jsou jedinečným svědectvím velkých dějinných zvratů ve Finsku i pozoruhodných životních osudů jednoho z největších Finů.
Autor se ve vzpomínkách vrací do dětství, které narušila první světová válka a bolševická revoluce v SSSR. V jedenácti letech se svými rodiči emigroval do Estonska, strastiplná pouť byla poznamenána dokonce smrtí autorova bratra a sestry.
Když Heinrich Böll přijel s rodinou 20.srpna1968 na pozvání Československého svazu spisovatelů do Prahy, aby se zde seznámil s vývojem tzv. pražského jara, netušil, že se záhy stane očitým svědkem sovětské vojenské invaze.
Dne 1. března 1983 byla v domě na Montpelier Square v Londýně nalezena těla Arthura Koestlera a jeho manželky Cynthie. Jemu bylo 77, jí 55 let. Byla to sebevražda. Arthur Koestler trpěl Parkinsonovou nemocí a leukémií.
Ve svých memoárech Nějaké otázky?! se ruský spisovatel a básník,vrací k období let 1948–1955, která prožil v sovětských věznicích a táborech Gulagu, především pak v oblasti Kolymy na Dálném východě.
Deník pražské Němky Margarete Schellové zachycuje autorčiny osobní zážitky během desetiměsíčního pobytu v československých internačních táborech od zatčení během Pražského povstání až do března roku 1946.
Vydání knihy Chtěl jsem mlčet se v Maďarsku
stalo skutečnou literární senzací. Z autorovy
pozůstalosti se nečekaně vynořily neznámé
rukopisy, mimo jiné i toto velmi osobně laděné
vyznání mapující zhruba dekádu po
anšlusu.
Druhý díl pamětí Arthura Koestlera navazuje na díl první, nazvaný Šíp do nebe, a zobrazuje především proces, v němž se autor odvrátil od komunismu. Jeho hledání, tápání a pochyby jsou pozoruhodné.
Autorka knihy by mohla mít dostatečné důvody k tomu, aby pochybovala o existenci nějakého rozumného vyššího plánu. Vyrůstala ve světě, který rozpadem rakousko-uherské monarchie ztratil veškerou prostorovou a časovou orientaci.
Paul Valéry koncipoval své deníkové záznamy v podstatě jako úvahy soustředěné na jednu hlavní otázku: jaká je podstata lidského ducha, jaké jsou jeho mechanismy, možnosti a hranice, jak pracuje lidská mysl?
Dodnes aktuální dílo
pro přemýšlivého čtenáře, jenž v současném
světě povážlivě rozkolísaných hodnot najde
pevný řád moudrého a morálního chování
člověka k sobě samému i druhým.
První díl autobiografie Arthura Koestlera zachycuje dětství, dospívání a mládí pozdějšího slavného autora a končí jeho vstupem do komunistické strany na konci roku 1931.