Žena našívající záplaty je český překlad díla slovenské autorky, která byla za tuto knihu oceněna prémií slovenského Literárního fondu. V krátkých povídkách odráží realitu přes filtr vlastního světa, do kterého se ponořuje při denním hledání jistot.
Když se dřevěná flétna s krásným štíhlým tělem a ještě krásnějším hlasem ztratí a dostane se do rukou nahluchlého dědy, zjistí, jak to na světe doopravdy chodí... není to jen o tom snít, jak před ní budou v Indii tancovat kobry.
Hlavním hrdinou knihy je šedesátiletý muž na invalidním vozíku, manžel a otec tří dětí, který hledá příčiny fatálního nedostatku komunikace o dědičném zatížení ve své rodině i ve společnosti.
Několikavrstevný román vychází z části autorčiných vzpomínek, pak ale přechází v širší souvislosti, které se váží k základním otázkám lidského svědomí, lidských přání, touhy po uznání či pocitu bezmoci.
