Záměrem publikace je pomoci ředitelům a učitelům hledat a vytvořit takové podmínky, aby pedagogická diagnostika byla nápomocná individualizovanému přístupu k dětem, jejich potřebám, zájmům, vývoji a vzdělávacím pokrokům.
Děti s autismem (ale nejen ony) mívají deficity v sociální oblasti. Nejsou si jisty, jak se mají v určitých situacích chovat, např. jak se společensky přijatelným způsobem vypořádat s emocemi vzteku nebo smutku.
Publikace se zabývá tématem spolupráce učitelů mateřských škol s dalšími institucemi, odborníky a s rodiči, kteří se všichni podílejí na výchově a vzdělávání dětí se speciálními vzdělávacími potřebami.
Neformální pečovatelé, kteří se starají o své blízké (nemocné partnery, děti se zdravotním postižením či seniory v prostředí domova), vykonávají nesmírně záslužnou práci.
Do škol přichází stále více žáků se speciálními vzdělávacími potřebami (SVP). Může se jednat o děti, které již mají určitou diagnózou stanovenou, ale i o jedince, kteří ji nemají.
Publikace se věnuje problematice společného vzdělávání. Autorka se věnuje nejen vzdělávání žáků s nějakou „diagnózou“, ale nezapomíná ani na žáky cizince a osoby, které studují v zahraničí.
Jak pracovat s třídním kolektivem, ve kterém je integrováno dítě s poruchou autistického spektra (PAS)? Jak podpořit pozitivní klima ve třídě a předcházet tak šikaně? To jsou některé z otázek, na které odpovídají autoři této publikace.
