Přesný chronologický rejstřík prací s fotodokumentací, technickými údaji, životopisnými
a rozhovorem sochařky s historičkou Ivou Mladičovou.
Samostatná publikace, která volně navazuje na titul Milada Othová, Snad je to tak.
Kniha Proměny maskulinit je trans-žánrovou antologií propojující pestrou mozaiku přístupů a cest k tématu maskulinit na osobní, umělecké, filozofické i vědecké rovině.
Kristina Láníková ve své umělecké dokumentaci výtvarně zpracovává zkušenost s dlouhodobým užíváním psychofarmak a jejich vysazením. Kniha obsahuje přípravné náčrty, fotografie objektů, cyklus rukopisných „omluv“ a asambláže.
Lze jedním médiem, médiem tištěné publikace, sestávajícím se z textů a obrazových reprodukcí, zprostředkovat uměleckou tvorbu vznikající v médiích zcela jiných?
Publikace vychází z disertační práce, jež se soustředí na šedesátá léta, které bylo pro československou výtvarnou kritiku důležitým obdobím. Autorka v jednotlivých částech knihy hledá odpověď na otázku, jak pracovat s kritikou a nabízí možné vymezení
Co je to skica? Jak vznikne něco, co ještě před chvílí neexistovalo? Jak se rodí dílo, za jakých okolností a jak se nápad formuje? Co předchází skice a jak samotná situace vypadá?
Souborná publikace Knock, Knock je záznamem aktuálních pozic malířského ateliéru Roberta Šalandy – Lukáše Machalického po pěti letech jeho existence. Snaží se vystihnout živou strukturu ateliéru a nahlíží jeho důležité inspirační zdroje.
Knižní vydání disertační práce, která analyzuje problematiku uměleckého vzdělávání a jeho následného vlivu na pozdější životy absolventů a absolventek oborů volného umění na AVU.
Publikace Hany Bilavčíkové vychází z dizertačního projektu, který se zabýval výzkumem techniky malby studentů krajinářské školy Julia Mařáka na Akademii výtvarných umění v Praze na konci 19. století.
Publikace Chtěl_a jsem další zkušenost zhodnocuje desetiletí fungování Ateliéru hostujícího umělce na AVU. Tímto specializovaným pracovištěm akademie prošli významný umělci a umělkyně střední a mladší generace
Roman Štětina převádí své práce založené na textu zpět do slov. Čtyři performance, tři videa, tři audio nahrávky, dva texty a jedna výstava. Adaptace adaptace.
Jak se výstavy výtvarného umění promítají do jeho psaných dějin? A jak by vypadaly dějiny českého umění druhé poloviny 20. století, pokud bychom se na ně dívali právě z tohoto pohledu?
Sochař VOJTĚCH MÍČA (nar. 1966) náleží k výrazným osobnostem generace, jejíž vstup na uměleckou scénu je v českém prostředí spojen s dynamickou dobou devadesátých let, tedy současně s obdobím zviditelnění v mezinárodních souvislostech.
Kniha je příběhem sochařského společenství, které vzniklo v devadesátých letech na pražské Akademii výtvarných umění okolo Karla Nepraše, a úvahou o sochařství samotném ve věku velkých změn.
