Přestože se Albert Camus vytrvale distancoval od
toho, aby byl označován za filozofa, lze pro jeho
Mýtus o Sisyfovi (1943) sotva najít příhodnější označení
než „filozofický esej“.
V osmdesáti dvou zdánlivě disparátních krátkých textech esejistické povahy se autor s láskyplnou zvídavostí a žasnoucí otevřeností zabývá nejrůznějšími věcmi, bytostmi, přírodními jevy, historickými událostmi, zvláštními vlastnostmi lidí, zvířat i věcí.
Když v roce 1951 vyšel Camusův rozsáhlý filozofický esej Člověk revoltující (L´Homme réolté), znamenalo to definitivní rozkol autora s J.-P. Sartrem a jeho žáky a epigony z řad francouzských levicových intelektuálů.