Nelze být duchovně zralý a zároveň emočně nezralý: k tomuto závěru autor dospěl díky bolestným zkušenostem se sebou samým i s lidmi, které se coby pastor multietnické komunity pokoušel vést ke Kristu a duchovně formovat.
Kdykoli procházíme složitějším obdobím, nebo stojíme před důležitou volbou či závažnou událostí, jsme rádi, když si o dané záležitosti můžeme pohovořit s dobrým přítelem. Něco podobného lze zažít i se svatými.
Roku 1983 Nouwen poprvé zahlédl reprodukci slavného Rembrandtova obrazu, na němž otec objímá marnotratného syna. Výjev ho naprosto uchvátil... Záhy se mu naskytla příležitost odjet do Petrohradu a strávit pár dní v tichu před originálem.
„Mnozí jistě slyšeli vyprávět o »sedmi hlavních neřestech« – alespoň proto, že už vešly do běžného jazyka. Víme však, jaké jsou tyto neřesti, co skutečně představují?
Poté, co si žena předsevzala, že se musí vymanit z ovládání mužem, přejala mužská schémata na úkor své vlastní ženskosti, a tím se vzdálila své základní povaze. Ocitá se najednou ještě osamocenější a zranitelnější ve spletitých situacích, ...
Život je neustálé zápolení se zlem a ten, kdo chce zápasit, musí svého nepřítele znát. Když chceme přemoci nepřítele, jehož základní zbraní je klam a podvod, pak plnost poznání znamená polovinu úspěchu.