Monografie o básnickém díle Jana Zahradníčka sleduje vlastně jediný problém, který by bylo možné formulovat následovně: Jak hluboko a jak intenzivně proniká básnické zření do skutečnosti světa a proměňuje ji v básnický obraz?
Dopisy, které italský literární vědec a básník Angelo Maria Ripellino (1923–1978) posílal „do vlasti české“, a listy, které sám dostával od českých intelektuálů, jsou nejen vzácným dokladem zájmu a znalosti, kterým se těšila česká kultura v Itálii.
Kritické projevy 14 (Dodatky z let 1898–1937) zahrnují veškeré nebeletristické texty, které chybějí v předchozích třinácti svazcích Souboru díla F. X. Šaldy z let 1949–1963 a jsou rozptýleny v dobových periodikách.
Čtení o Václavu Havlovi nemá suplovat potřebnou monografii o Havlově literárním díle, chce však oživit diskusi o autorově umělecké a kritické tvorbě, stejně jako o přístupech, které k ní otevírají cestu.
Kniha ukazuje básníka Jaroslava Vrchlického z perspektivy tázání po životnosti díla, jak byla sledována v kritické rozpravě v prvních čtyřiceti letech 20. století – zčásti už za života autorova.