česká

Román Imago se ve čtyřech hlavách věnuje třem desetiletím na přelomu tisíciletí. Jde o mnohovrstevnatý tok silně subjektivizovaného vyprávění, v němž se autorka pokouší z různých pohledů postihnout dobu po převratu a raný český kapitalismus.

V románu uvádí Kivirähk čtenáře do 13. století, do doby christianizace Estonska. Líčí tu komunitu lesních lidí, která se postupně rozpadá, neboť její členové odcházejí do vesnice, aby se tu dali pokřtít a žili jako křesťané.

Nový román vlámské autorky Annelies Verbeke Záchrana ryb je milostným příběhem o bolesti nad ztracenou láskou, kterou se hlavní hrdinka snaží přebít pokusem o záchranu ryb jakožto druhu.

Román nejvýznamnější ukrajinské autorky Oksany Zabužko přináší rodinnou historii páru, který svede dohromady stará fotografie několika vojáků UPA (Ukrajinské povstalecké armády).

Autor vystihnul atmosféru místa, onoho trojúhelníku Tótváros - Feketeváros - Körös-torok. Ten kout něčím připomíná historické Sedmihradsko - taky tady žijí, ale hlavně nějak spolu vycházejí prakticky tři národnosti - Maďaři, Slováci a cikáni.

Příběh o dospívání v 80. letech v ukrajinském Lvově, o pádu Sovětského svazu, otevření hranic a možnosti studia či práce v zahraničí.

Druhý román mladé rumunské autorky nabízí znepokojující pohled na současný svět, kdy člověk nachází sám sebe pod vlivem sdělovacích prostředků s maskou na obličeji, za kterou jen těžko hledá svoji pravou tvář. Zřejmě na ni totiž už téměř zapomněl.

Hrdinové knihy tu s ironickým nadhledem, tu s nekritickým zaujetím sami sebou, vrávorají na hranici lásky a sexu, tragédie a humoru, života a smrti. Až na výjimky jde o výseky z každodenní reality soužití mužů a žen, podrobené pečlivému drobnohledu.

V jedné sbírce celá škála zdánlivých podivínů. Oni ale jen hledají balanc mezi danými pravidly reality a neomezující studnou snů, přání a fantasií; mezi tím, co se smí a nesmí a tím, co se chce a nechce. A neexistuje nic, co by se Ani ve snu nemohlo odehr

Buď vítán, Krisztiáne Grecsó, neboť přinášíš pozoruhodnou zpověď a vzpomínky na to, co teprve přijde. Nabízí se otázka, kdo je vlastně nástrojem vytvářejícím Kleinův deník, nástrojem toho "nevědomého psaní". Jedna z protagonistek, nebo sám Krisztián?