Román uznávaného rakouského spisovatele Wolfa Haase zažíhá narativní ohňostroj: To, co začíná jako dva poměrně přímočaré životní příběhy, se zvrtne v závratný tanec s mrtvým řemeslníkem, rodinnými zápletkami a mnoha nevyřešenými tajemstvími.
Šestasedmdesátiletý Martin Brehm je šťastný a se svým životem spokojený. Jeho o mnoho mladší žena je úspěšnou malířkou, on píše články do novin, podílí se na filmovém scénáři a ve volném čase pečuje o zahradu.
Siegfried Lenz (1926–2014) proslul zejména svými romány, jeho povídková tvorba ale také stojí za pozornost. Texty jsou sice literárně náročné, zároveň však poetické a nadčasové – dotýkají se témat mezilidských vztahů, paměti, moci, relativity.
Berlín 1903. Rahel Hirschová jako jedna z prvních vystudovaných lékařek pracuje v nemocnici Charité. K rovnoprávnosti žen a mužů je ale v jinak pokrokovém hlavním městě Německé říše ještě daleká cesta. To zažívá denně i mladá dělnice Barbara.
Teprve ve čtyřiceti mě to začalo opravdu bavit, říká Ofélie, krásná Kanaďanka, která během svého pracovního pobytu v Paříži, kouzelném městě na Seině, prožívá neuvěřitelná dobrodružství.
Všechny postavy v této knize se vymyslely samy, nebo z nich to, čím jsou, udělali matka, otec, spolužáci, svině a kreténi. Peprné motto románu Superpozice, což je termín z kvantové fyziky i geologie, nás uvádí do světa šestadvacetileté hudebnice Izy
Pili jste už tygří mlíko? Nina a Džamila ano. Ty dvě spolu chodí do školy, na plovárnu, vymýšlejí si vlastní slova, také budou mít „bramborovej mejdan“, až Džamile konečně udělí německé občanství!