Olga

Malý skrytý poklad. Olga, to je oč tu běží. Děvče z chudých poměrů zažije turbulentní dobu první i druhé války, ale z té turbulentnosti na knize moc neulpí. Pro mě to byl spíš komorní příběh cinklý romantikou a uzemněn realitou. Každá ze tří částí knihy má jiného vypravěče, maličko jinou formu i jinou dynamiku. Do některých části života jen nakoukneš a právě ta zkratkovitost mi ubrala hvězdu. Z poklidnosti celé knihy pak ke konci vzbudí čtenáře jistá odhalení, která zpětně šly uhodnout a Olgu vrhají do jiného světla. Doporučuji vám Olgu poznat, víc takových žen, co navzdory době a okolnostem jdou za svými sny. Od autora jsem četla Předčítače, který mě jako první tehdy na gymplu vytrhl z vod povinné četby minulých časů a ukázal mi, jak mě současná literatura může rozdrtit na maděru, rozšířit obzory a nutit číst odstavce xkrát dokola. Olga není tak zdrcující, je nenápadná ale postupně na stránkách zvyšuje svůj hlas, víc se ti vpije do hlavy a stoupne v tvých očích.

Přímočaře a jednoduše napsaný příběh bez nějakých jazykových ekvilibristik.
Olžin osud sledujeme ze tří úhlů pohledu - v první části jako epické vyprávění s minimem přímé řeči, ve druhé části Olgu nazíráme z pohledu jejího chráněnce a ve třetí části Olgu poznáváme prostřednictvím jejích dopisů.
Bohužel až na jedno překvapení, které Olga odtajní v dopisech, se čtenář ve druhé a třetí části už o Olze nedozví v podstatě nic moc dalšího, co už by nevěděl nebo netušil z jejího CV v části první. (A kdo si dá i doslov, dozví se totéž ještě počtvrté).
Pro Němce má ta stoletá retrospektiva vzhledem k jejich historii asi jiný náboj než pro nás, přesto (nebo právě proto) celé trochu "bezzubé". Jediná významnější myšlenka se týká německého velikášství.
Plochá dějová linka s Erikem to také nijak nepovýší.
Příběh to není špatný, ale určitě jsou i lepší.