Autorská kniha grafika Michal Cihláře je věnována loňské cestě napříč Kubou. Nejde ale o klasický cestopis. Kniha je především výtvarným dílem složeným z reprodukcí velmi originálních cestovních deníčků, z kreseb a hlavně z fotografií.
Poslední cesta Chaima Soutina je román, z části věrný historickým skutečnostem a z části fiktivní. Je to výpověď o životě Chaima Soutina, běloruského a francouzského židovského malíře
Předchozí kniha Paula Shephearda, Co je architektura? se zabývala tvorbou skutečných, hmotných věcí: krajin, budov a strojů. Pěstěná divočina je o krajinách a o strategiích, jež řídí to, jak člověk krajinu formuje.
Cyklus Kavárny je básnický miniprůvodce po pražských kavárnách – jmenovitě to jsou Garden café Taussig, Bio Oko, NONA, V lese, Fra… včetně Týnské literární kavárny, která byla vybrána do ročenky Nejlepší české básně 2015.
Úvahy Michala Janaty vycházejí z předpokladu, že fotografie navzdory tomu, že je považovaná za spolehlivého svědka, za dokument nějaké události anebo stavu věcí, přeci jen osciluje mezi tím, co odhaluje a tím, co zakrývá nebo neumožňuje vidět.
Film a české hvězdy v nečekaných fotografiích. Série portrétů slavných filmových postav vznikla jako vždy pro Nadaci Archa Chantal a výtěžek pomůže projektům, které nadace každoročně realizuje v českých nemocnicích.
Výbor Černé vločky v překladech a výběru Radka Malého a s výtvarným doprovodem Inge Koskové obsahuje básně Paula Celana ze všech publikovaných i posmrtně uspořádaných sbírek včetně juvenilií.
Království stínů Michaela Stavariče je napínavý román plný bizarních detailů a černého humoru, ve kterém se vypráví o zabíjení, uctívání masa, dětských láskách a neklidných časech.
Zánik Titaniku vychází z pradávného alegorického obrazu světa jako lodi. Enzensberger však tuto alegorii posouvá dál, a to už tím, že ji přenáší na legendární zaoceánský parník, který se stal pochmurným symbolem moderní doby.
Berlínský diář, který směl být na základě autorovy poslední vůle rozpečetěný až 20 let po jeho smrti, se dnes z hlediska pohledu na osobnost Maxe Frische i z hlediska literárně politické historie stává jedním z jeho nejdůležitějších děl.
V antologii Malé lalulá se sešli čtyři klasici německého nonsensu: Němci Christian Morgenstern a Joachim Ringelnatz a Rakušané Hans Carl Artmann a Ernst Jandl. Kniha je doplněna originální serigrafií Františka Petráka
Vnitřním popudem k napsání Ustavující průběžnosti čar bylo podle autorových slov stigma počátku. Tedy schopnost čáry popřít svou jsoucností nicotu plochy, z níž povstává.
Originálním způsobem přepsaný román století, o němž se právem soudilo, že jej nelze adaptovat. V žádném případě nemá v úmyslu nahrazovat předlohu, umožňuje ale čtenářům, aby si jej pro sebe nově objevili.
Deník 1966–1971 navazuje na předchozí Frischův Deník. Deník vypovídá o moci a bezmoci nikoli jenom spisovatelů. O úloze lidí, kteří se spokojí s tím, že „ve srovnání s druhými jsou bez viny“. Max Frisch píše deník své doby a odkrývá vinu nevinných.
Dominikánský klášter a moderní kultura prostoru.
Kniha z řady Edice a Architektura přináší opomenuté knihy z teorie architektury, eseje, rozhovory, vzpomínky významných architektů či odborníků, kteří se architekturou zabývají.
Krátké texty autorů jsou reflexí událostí z vlastní stavební praxe, jakož i výsledkem přemýšlení nad postavením architekta v současné české společnosti.
