Tato sbírka zahrnuje básně z období 2002–2004 a je autorovým knižním debutem. Témata sbírky jsou tradiční, nicméně prostřednictvím pestré a bohaté obraznosti se smyslem pro detail je autor uchopuje neotřele.
Weles 68, první číslo roku 2017, prošel lehkou vizuální proměnou. Jinak je však vše při starém a čtenáři se mohou těšit na básně Jitky N. Srbové, Anny Háblové, Jana Sojky, Mircea Dan Duty, Jiřího Poláčka či Matúše Benkoviče.
Milostné básně, které vznikaly chronologicky od dětství, mládí až po současnost zralého zkušeného muže. Jsou určené především ženám. Čtenářka při čtení veršů nabývá dojmu, že jsou psané jen pro ni.
Sbírka Herbář k čemusi horšímu je něco mezi atlasem a skládkou. Vychází z nejistého pocitu, že básně se válejí jak pod placatějšími kameny, tak v agresivních i melancholických diskusích vážkařů, detektoristů a sběratelů achátů.
Knihu Obec Miloše Doležala (1970) prvně vydalo roku 1996 v grafické úpravě Viktora Karlíka brněnské nakladatelství Atlantis. Přítomné druhé vydání je rozšířené o druhý oddíl obsahující básně z rukopisů, publikované vůbec poprvé.
Jsou básně, které pro svou genezi i rezonanci nutně potřebují ticho. Ticho soustředěné tvorby i ticho čtenářského sdílení. Takové jsou verše Pavla Hájka. Ticho se stává základním emblémem nové knihy, figuruje již ve výmluvném názvu.
V Rostlinných emblémech se Dietrichovy básně v próze soustředí na motivy rostlin a zejména stromu, který se stává imaginativním odrazovým můstkem pro popis lidského osudu a poznání. Integrální součástí knihy jsou autorovy černobílé fotografie.
V pořadí čtvrtá sbírka Tomáše Přidala otevírá oněmi „Klíči k vědění“ rozsáhlejší prostory básnické
obrazotvornosti a snově fantaskní imaginace autora. Převažují básně epické, žánrově rozmanité,
rozsahem spíše delší básnické skladby.