Básnická sbírka Jana Buriana přináší v šesti oddílech (Předjaří, České myšlenky, Zkrouceniny, Můj les, Honza a Jenda, Tenistovy sny) básně, v nichž poznáváme jejich autora tak, jak ho dobře známe (nápaditého, hravého, vtipného), ...
Sbírka Černý vesmírný popel představuje autorovy básně z let 2008–2018. Ve všech textech se ukazuje „nahá“ přítomnost, jakási vivisekce okamžiku, doba mezi cíděním hrobů a promluvami o budoucnosti.
Neklidné roky 2020-2022. Složitá, rozháraná doba dotýkající se úplně každého. Hluboce citově založených lidí, jako je básník Radek Vohlídka, se však dotýká ještě tak nějak zvláštně – jinak.
Básnická sbírka obsahuje verše zabývající se tématem krize lidské existence, plynutí času, rysů proměnlivosti i integrity jedince pokoušející se hledat opory ve světě, jehož konstantou je nejistota, dále vědomí smrtelnosti a obava z marnosti.
Dvojjazyčný debut Aleny Meas, české autorky píšící francouzsky, představuje most mezi současným českým a francouzským básnictvím. Je postaven zejména na protikladu motivu stavby a motivu fragmentu.
V polovině šedesátých let minulého století byl Zdeněk Rosenbaum pokládán za jednoho z nejnadanějších mladých básníků a pokračovatele halasovského proudu v české poezii.
Básnický debut Kláry Notaro Tři paní plavou v řece můžeme označit výrazem epická poezie. Její básně vyprávějí příběhy, které se odehrávají v Čechách a Francii, a to v Paříži i na francouzském venkově.
Hauberova poezie dbá o pevný tvar i formální zákonitost. V tomto ohledu vyniká Kabbala poetica minor náročnou kompoziční formou, jejíž složitost není samoúčelná, ale do hloubky rezonuje s tématem poémy.
"Básně a ilustrace o lidech a naší civilizaci".
Kniha nastavuje formou básní a ilustrací alegorické zrcadlo jednotlivcům, skupinám lidí a celé lidské civilizaci.
Po prvotině Navěky říjen (Aula, 2019), která u literárních kritiků vzbudila oprávněnou pozornost, vydává Lukáš Zádrapa s napětím očekávanou druhou sbírku básní Vzkaz na kůře, v níž ještě úspornějším výrazem prohlubuje melancholické vnímání světa.
Irena Mondeková, 1961, pochází z Chebu. Žije v Českém Krumlově. Povoláním je zdravotní sestra. Psaní poezie a prózy se začala věnovat v roce 2016. V její tvorbě převažují příběhy, týkající se přírody, zvířat a lidí na okraji společnosti.
První překlad reprezentativního výběru básní Bohuslava Reynka do angličtiny si klade náročný cíl představit zahraničním čtenářům svébytného vysočinského tvůrce včetně dobového a výtvarného kontextu jeho díla.
Výbor z básnické tvorby Ireny Žantovské z roku 2003, rozšířené o řadu básní nových, dosud povětšinou nepublikovaných, jež tak představuje básnířčinu tvorbu od 80. let po současnost.
Sbírka básní Lopéze Garcíi je založena na originálním, ale přitom archetypálním pojímání tělesnosti prostřednictvím subjekt-objektového rozostření. Je to právě tělo, které vnímá, tělo, které se stává měřítkem věcí, a tělo, které cítí, bojuje a bolí.
