Žádná z mých předešlých 15 knih mě nestála tolik vynaloženého úsilí, pochyb o sobě i textu, přemlouvání, abych to ještě zkusil, že třeba, až se vyspím, třeba… to půjde. Mé ruce se přestanou chaoticky třást a do té doby čisté, prázdné listy se postupn
V Prorokovi nabízí Chalíl Džibrán mapu pro cestu životem. Díky němu si totiž můžeme už nyní a bez zbytečného bloudění osvojit to, co bychom se jinak dozvídali až mnohem později – anebo taky vůbec. Umíte si představit, o co lepší život vás čeká?
Básnická sbírka Asklépiovi kohouta je již v pořadí sedmá, kterou Václav Hons vydal v posledních třech letech v nakladatelství Radix, a je asi zatím nejhlubší básníkovou výpovědí o jeho životě, o jeho snech, přáních, prohrách, vzpomínkách…
Prvotina Otisky je výborem z autorovy básnické tvorby z let 2008–2009. Jak naznačuje i samotný název sbírky, básník Marek Řezanka dává ve svých verších prostor především stopám, které v nás zanechávají city, vzpomínky a proměny světa kolem nás.
Ani ve své druhé knížce neztrácí Josef Soukal laskavý pohled na svět, poetickou hravost a jemný smysl pro humor. Jako kdyby se pedagog a teoretik dokázal nějakým kouzlem proměnit v dítě a ještě k tomu uměl své dětské myšlenky bravurně napsat.
Poslední autorizovaná kniha spisovatele, básníka a performera Milana Kozelky, která volně uzavírá trilogii provokativních sbírek bísní Semeniště zmrdů a Teteliště zmrdů.
"Haloklina" je, stejně jako autorův debut, rozdělena do tří částí, v nichž se postupně zabývá tématy jako je pobyt v psychiatrické nemocnici, domácí násilí, generace singles, život s tělesným postižením, stárnutí nebo feminismus.
Autor (nar. 1970) kdysi začínal v širokém proudu spirituálně laděné poezie, ale časem se krusta této kanonické poetiky rozvolnila ve prospěch akordů spíše nekonfesních, civilních a formálně nesvázaných.
V pořadí čtvrtá básnická sbírka Josefa Hrdličky (1969) MOST přes MOST shrnuje básně, které vznikly z větší části v letech 2021–2024. Určitým průběžným tématem sbírky, je propojování nespojitelného, vytváření jakéhosi silnějšího spojení.
Básnický knižní debut Lenky Bittové je v mnohém překvapením. Autorka žijící po mnoha letech prožitých ve Spojených státech v Českých Budějovicích se s poezií setkala až ve zralém věku. A takřka okamžitě se ukázal její mimořádný básnický talent.
Poezie autorů, kteří netouží být veřejně počítáni za básníky a účastnit se literárních tanců, bývá zvláštně očištěná. Jen do ní se doopravdy vtěluje staré klišé o textech, které musely vzniknout, protože se nedalo jinak.
„Aby tě už nešvihaly jenom konce větví / aby tě švihaly už i kořeny pod zemí!“ Podobných zvláštních „zakletí“ přináší nová
básnická Jaromíra Typlta víc...