Kniha Výtvarná tvorba duševně nemocných vydaná v roce 1922 má zakladatelský význam. Poprvé je zde v širším kontextu aplikován interdisciplinární přístup: díla psychiatrických pacientů již nejsou nahlížena jen jako diagnostický materiál.
Druhý díl pamětí Arthura Koestlera navazuje na díl první, nazvaný Šíp do nebe, a zobrazuje především proces, v němž se autor odvrátil od komunismu. Jeho hledání, tápání a pochyby jsou pozoruhodné.
To by mohl být film je knížka o scenáristice, ale také o životě, konkrétně o dospívání v socialistickém Československu. Scenáristika se zde pojednává jako proces transformace životní zkušenosti ve sdělitelné dílo.
Ve svých pamětech se slavný historik náboženství, filozof, spisovatel a publicista pokouší podat co nejplastičtější obraz světa, jehož skrytý smysl se vždycky snažil postihnout, a na pozadí dějinných událostí nám umožňuje sledovat jeho odborný růst.
