Alexandr Solženicyn během padesáti let při práci na dějinách ruské revoluce nashromáždil obrovské množství materiálu, jehož část se rozhodl použít pro historickou studii o rusko-židovských vztazích v letech 1795-1995. Druhý díl zahrnuje roky 1917-1995.
Protižidovské pogromy, organizování atentátů na politické odpůrce, demagogická hesla a neochvějná věrnost carskému režimu. Takový je tradiční obraz ultrapravice v Rusku před rokem 1917. O tomto pojednává předkládaná kniha.
Kniha zachycuje osudy českých Němců, kteří svůj život v kritických chvílích spojili s osudem Československa. Někteří zůstali, někteří odešli. Svému přesvědčení a „své republice“ však věrni zůstali.
Ve dvacátém století málokteré válečné námořnictvo zůstalo odolné vůči vzpourám, avšak otázce, jak a proč občas dochází ke zhroucení námořní kázně, dosud nebyla badateli věnována příliš velká pozornost.
Hlavním tématem knihy je vrcholící konflikt napoleonské Francie s ostatními evropskými mocnostmi, a také to, jak Čechy prožívaly závěrečné údobí nepoleonských válek, tažení do Ruska, bitvu národů u Lipska a vídeňský kongres.
Kniha přibližuje konflikt mezi carským Ruskem a císařským Japonskem, jímž vyvrcholil zápas o mocenské pozice na Dálném východě, konkrétně o vliv v Koreji a Mandžusku, v období od 8. února 1904 do 28. května 1905.
Kniha Impérium a ti druzí je fascinujícím průřezem moderními dějinami středovýchodní Evropy, v němž se neustále střídají perspektivy imperiálního centra (Moskvy a Petrohradu) a jeho „západních periferií".
V knize jsou vykresleny životní osudy Roberta Hanssena, patrně nejvýznamnějšího agenta sovětské a poté ruské tajné služby, působícího téměř dvacet let přímo v centrále FBI.
Spisem Židovský stát z roku 1896 se vídeňský novinář Theodor Herzl (1860 - 1904) pokusil nalézt jasnou odpověď na tzv. židovskou otázku, která byla jednou z mnoha palčivých "otázek" konce 19. století.