Výklad představuje hlavní postavy středověké myšlenkové tradice od počátků scholastické disputace a aristotelské recepce ve 12. století až po Gabriela Biela (+ 1495).
Jméno Borise Vyšeslavceva (1877-1954) je českému čtenáři známé nedlouho, ač je tento filosof dnes považován za "jednu z nejzářivějších hvězd v plejádě ruských náboženských filosofů".
Reedicí studie vydané v roce 1961 se naplňuje dlouhodobá snaha dát "druhý život“ pracím významného českého filosofa Milana Machovce (1925–2003), které formovaly čtenáře v šedesátých letech 20. století.
Bohatě ilustrovaná publikace ke 180. výročí premiéry Tylovy a Škroupovy hry (21. prosince 1834). Zabývá se známým tématem v širším kontextu pražského dobového divadla, literatury a žurnalistiky a věnuje se též problému pražské němčiny.
O Sabinových filosofických, náboženských a obecných soc. politických názorech i jeho pohledech na události a otázky před, za i po revoluci 1848-9 v kontextu života a díla.
Kniha přináší 24 studií, původně publikovaných časopisecky i knižně. Tematicky se zaměřuje na problematiku husitské Prahy, věnuje se osobnosti Jana Žižky i kultuře a jazyku husitské epochy.
Při vyslovení slova automobil obvykle ihned vyvstane na mysli masově rozšířený dopravní prostředek, který člověka provází již více než sto let. Kolektiv autorů si však vytkl za cíl podívat se na automobil úhlem pohledu kulturních dějin.
Kniha přináší tři studie na pomezí rozdílných, a přesto vzájemně provázaných interpretačních perspektiv filosofie, resp. hermeneutiky a literární vědy.
Časopis pro moderní filologii je recenzovaný neimpaktovaný jazykovědný časopis. Byl založen v r. 1911 a v období 1926-1935 sloužil jako hlavní publikační fórum Pražského lingvistického kroužku.
Téma této studie tvoří Stanislavského pojetí herectví jako tvorby, což souvisí s fenoménem tak charakteristickým pro období modernity, jaký představuje objev lidské kreativity.
Herec a sportovec vypráví o dětství mezi přísnou výchovou a divokými nápady, o odvaze zkoušet nemožné i o životních křižovatkách, které formovaly jeho rodinu. Svůj příběh shrnuje jedinou větou: „Jedu nonstop na horské dráze.“
Je to tak – mnohá výtečná díla z dějin filosofie jsou málo srozumitelná i pro vysokoškoláka, a tím čtenáře i při jeho nejlepší vůli odrazují. Filosofický kompas ale často hledají velmi mladí lidé. Kam se tedy mají obrátit?
Tato kniha není jen o Janu Palachovi. Je především obrazovým dokumentem doby, která přivedla náš národ k tragédií srpnových událostí v roce 1968 a posléze i k činu Jana Palacha.
