Výsledek pro: Dějiny umění

Tematické číslo časopisu Paměť a dějiny 3/2025 má v titulu „ženy ve stínu dějin“. Gwendolyn Albert píše o nucených sterilizacích romských žen.

Příspěvky a studie zaměřené na regionální dějiny, přírodu a osobnosti Šumavy a Pošumaví.

Publikace přináší příspěvky 18. a 19. zasedání k problematice sepulkrálních památek. Tyto mezinárodní vícedenní konference pořádá Ústav dějin umění AV ČR, v. v. i. od roku 2000.

Tato ilustracemi bohatě dokumentovaná práce navazuje na systematicky sledovaná témata v autorových předchozích knihách – zejména Umění a myšlení a Vznik Evropy. Vychází u příležitosti autorova životního jubilea.

Vzrušující cesta po nejvíce kreativních a katastrofických f*ck ups v lidské historii aneb Co vše jsme kdy pořádně podělali – od našeho prvního předka, který spadne ze stromu, až po nejpozoruhodnější selhání současnosti.

Poslední číslo sedmého ročníku revue Paměť a dějiny je téměř celé věnováno ženám. Úvodní článek Květy Jechové představuje organizace žen od první republiky až po období tzv. normalizace, pojetí lidských práv účastnice protinacistického odboje.

Publikace "Někdy v sukni. Umění 90.let" je koncipována nejen jako výstavní katalog, ale i jako kniha mapující transformaci českého výtvarného umění v 90. letech.

V nemožnosti vidět vše, pozoruji víc / In the inability to see all, I observe more

Zatímco česká výtvarná scéna první republiky je dnes všeobecně známa a přinejmenším klasická moderna je probádanou oblastí, umění „českých Němců“ sledovaného období zůstává opomíjeno.

Strhující životní příběh vynikající sochařky Mary Duras (1898–1982) se odehrál na pozadí pohnutých dějinných událostí 20. století, které významně ovlivnily její soukromý i umělecký život.

Monografie malíře Volrába shrnuje tvorbu předčasně zesnulého progresivního umělce, jehož odvážně barevná díla a nekonvenční přístupy v práci s figurou a prostorem výrazným způsobem zasáhly do českého výtvarného dění konce šedesátých let 20. století.

Esejistická kniha, Vnímání prostoru, zkoumá, jak lidé prostředí vnímají. Zabývá se potenciálem architektury a dalších uměleckých disciplín toto vnímání otevírat a prohlubovat. A hledá, jak dané znalosti využít pro tvorbu architektury.

Základní práce české předválečné historiografie, která patří ke zlatému fondu českého dějepisectví.

Souhrnná publikace vůbec poprvé představuje Svaz československého díla v průběhu třiceti let jeho existence. Svaz výrazně modernizoval nejen oblast bydlení a architektury, ale také užitkových předmětů, hraček, grafického a výstavního designu.

Kolektivní monografie zkušených autorů Jiřího Kuthana, Jana Royta, Ivana Hlaváčka a Štěpána Valeckého komplexně představuje období života a vlády římského a českého krále Václava IV. (1361–1419).

Intermedialita je dnes módní metoda, zatímco poetika poněkud vyšla z módy. Právě tyto dva přístupy však spoluautoři publikace organicky sklenují ve zkoumání příběhu, jak se realizuje v jednotlivých uměních a médiích nebo v jejich vzájemných vazbách.

Interdisciplinární kolektivní monografie si klade za cíl zčeřit poněkud stojaté vědy při užívání pojmu naturalismus a přimět čtenáře k tomu, aby přijal odlišné, otevřenější a nepředpojaté uvažování.

Středoevropská etnika si vytyčila jiný cíl. Jejich tvářnost určil proces „národního obrození“. Byla to touha po vytvoření nikoliv byrokratického státu, ale soudržné lidské pospolitosti vyznávající společné hodnoty.

Jednotlivé kapitoly učebnice obsahují charakteristiku probíraného žánru, popř. období, významných autorů, jejich děl a další zajímavosti.

Kniha představuje unikátní síť německých společenskovědních a humanitních ústavů v zahraničí, jak se utvářela a vyvíjela od osmdesátých let 19. století do poslední zásadní reformy v roce 2009.