Kniha obsahuje čtivě a srozumitelně napsané krátké eseje, které vycházely v rozmezí let 2003 až 2011 jako úvodníky časopisu Vesmír a jež autor pro účely knižního vydání mnohdy rozpracoval a rozšířil o nejaktuálnější informace.
V autorském výboru esejů Příčky z Jákobova žebříku se Jančar zabývá především aktuálními otázkami středoevropského prostoru, jakými jsou národní vědomí, nelehké postavení menšin a malých států v rozšiřující a globalizující se Evropě aj.
Pocta jihočeské krajině, přírodě a lidem, kteří ji od pravěku citlivě přetvářeli. V delších i drobných esejích vypráví Václav Cílek zejména o Hluboké nad Vltavou a blízkém hradišti Baba v hlubocké oboře.
Esej Jiřího Gruši Beneš jako Rakušan je něco jako "román faktu". Postavy jsou faktické, ne fiktivní (Beneš, Hitler, Masaryk, Gottwald…), práce s fakty odborná, práce se slovem a příběhem literární.
Kniha Lébensvelt představuje soubor esejů a glos Ivana Horáčka, výrazného a všestranného (zabývá se i tvorbou výtvarnou a literární) autora blízkého okruhu revue Analogon.
V románu-eseji autorův Charles Bovary není jen variantou k Flaubertovi, nýbrž je to text, který se do jeho Paní Bovaryové vepisuje takříkajíc zevnitř, protože Améry osvobozuje hlas jejího chotě a příběh do jisté míry přehodnocuje jeho očima.
Pozoruhodná sbírka literárně ztvárněných úvah, výkladů i próz, jimiž prostupuje jako spojovací nit autorčina hluboce lidská osobnost spolu s odborností klinické psycholožky prověřené v nejtěžších podmínkách práce s psychotickými pacienty.
Úvahy pramenící z hledání odpovědí na provokující otázky. Knihu tvoří třicítka autorových esejí. Některé vznikly úpravou kázání, jiné ze zamyšlení publikovaných v internetových diskuzích a některé byly tzv. "psány do šuplíku".
Sborník šesti esejů vychází k 100. výročí úmrtí Bjornstjerne Bjornsona - významné osobnosti norské kultury, autora textu norské hymny, nositele Nobelovy ceny za literaturu a bojovníka za práva malých národů na sebeurčení.
