Čtyřicet esejů o výzvách a proměnách naší civilizace od egyptologa a profesora Univerzity Karlovy Miroslava Bárty. Šest tematických okruhů, barevné fotografie.
Poznámky k literatuře obsahují texty napsané Theodorem Adornem převážně v 50. letech 20. století. Jedná se o eseje utvářející nová pravidla literární kritiky a interpretace.
Původně dvacetistránková báseň (1705) byla rozšířena o dvacet Poznámek, z nichž mnohé dosahují desítek stránek, (1714) a konečně doplněna dvěma eseji (1723).
Ve vzrušující a inspirativní eseji zkoumá nejvýznamnější představitel a mluvčí humanistické psychologie Abraham H. Maslow extatické „vrcholné zážitky“ proroků, mystiků a vizionářů, tvořící jádro tradičních náboženství.
Proč člověk píše? Takovou otázku si klade básnířka, spisovatelka a hudebnice Patti Smith ve svém eseji. Ve vyprávění, jaké čtenář zná z její poslední knihy M Train, nás opět zavádí do svých běžných dní.
Dílo marxistického kritika a komunistického novináře
Julia Fučíka představuje významný pramen k poznávání
české meziválečné kultury a protektorátního odbojového
hnutí.
Marek Cichocki patří mezi nejzajímavější polské myslitele současnosti. Předkládaný výbor z jeho bohaté esejistické tvorby prezentuje dvě hlavní polohy myšlení Marka Cichockého.
„Člověk - zvíře politické“ je Aristotelův výrok. Nemohl mít ponětí o tom, že se za třiadvacet století budou lidé dívat jiným lidem do hlavy, co se jim tam v průběhu politického rozhodování děje, ani o tom, proč se to děje.
Ve čtvrtek 20. června 2021 kolem 11. hodiny večerní rozčísly nebe první blesky, udeřily tympány hromů jako v barokní opeře. Na scéně nastal zmatek, rychlé uklízení věcí, když tu se vichr opřel do velké verandy.
V nejnovější knize esejisty a novináře Karla Hvížďaly (1941) se setkáváme nejen s jeho celoživotními tématy, jako možnosti a meze prózy a interview jako žánru, role intelektuála v digitální době nebo reflexe proměny světa.
Nemalé úsilí autor věnoval boji proti historickému revizionismu, tedy snahám o popření holocaustu. Jeho klíčové texty k této otázce jsou shrnuty právě ve svazku Vrazi paměti.
Text, který provádí čtenáře českou krajinou, vychází z přesvědčení Simona Schamy, že krajina má paměť nejen geologickou, ale především i kulturní. Vypůjčuje si z literatury, prózy, deníků, dopisů i básní obrazy konkrétních míst.