Tato kniha je výjimečná. Už proto, že taková díla často nevycházejí. Před rokem snad už navždy vyléčený gambler tu vypráví svůj životní příběh, z něhož člověka mrazí v zádech.
Debutovou sbírku Alžběty Stančákové (1992), autorky nejmladší generace, odlišuje od tvorby jejích vrstevníků a vrstevnic především nadhled, ironie a schopnost přirozeně pointovat text.
Ve sbírce makedonského básníka Kvarteta se ve spirituální a jasnozřivé, rozumově smyslové a hluboce emotivní, intimní a komunikativní symbióze setkávají jak evropské zkušenosti, tak i starobylé japonské rengy, haiku a ostatní projevy.
Sbírka Básně lásky, strachu a hněvu představuje reprezentativní průřez básnickou tvorbou Ericha Frieda, který patří k nejúspěšnějším německy píšícím lyrikům druhé poloviny dvacátého století.
Autorova sbírka obsahuje básnické reflexe, jejichž inspirace je založena na motivech z naší i světové literatury. Výběr autorů a děl je poněkud nesourodý, je zde citován Strindberg, Calvino, Artaud, Arthur Miller, Diviš, Pinter, ...
Básník Dabo ve své již druhé sbírce básní opěvuje krásy života. Vyznává se z lásky k ženám, které jsou pro něho matkami, milenkami, přítelkyněmi i můzami. Nechává se unášet krásou rodného ostrova Pagu, omývaného mořem.
Kniha tvoří jakýsi protějšek ke staršímu Rutově titulu Náměsíčný průvodce Prahou (Petrov, 2003). Autor v ní opět shromažďuje 7x7 příběhů, řazených tematicky.