Spolu s historickým výkladem jednotlivých druhů malby - pastel, akvarel, kvaš, tempera, olejomalba, freska, sgrafito a podobně - seznamuje tato kniha s materiály, nástroji a barvami.
Monografie Anatomie pocitu úžasu přináší první tuzemský syntetický pohled na domácí populární fantastiku (science fiction, fantasy) v jejích sociokulturních souvislostech.
Kniha obsahuje 13 příběhů, které s vtipem přibližují díla moderního umění žákům vyššího stupně základních a středních škol, a stává se tak vhodnou pomůckou v rukou učitele či rodiče.
Kolektivní monografie Figurace paměti analyzuje způsoby, jimiž se obyvatelé českých zemí v minulých dvou stoletích vztahovali k postavě Jana Amose Komenského.
Bohatě ilustrovaná publikace ke 180. výročí premiéry Tylovy a Škroupovy hry (21. prosince 1834). Zabývá se známým tématem v širším kontextu pražského dobového divadla, literatury a žurnalistiky a věnuje se též problému pražské němčiny.
Kniha Purkmistrova dcera vznikla v rámci konceptu
„mikrohistorie“. Ozment si za hrdinku své knihy vybral
osud dcery purkmistra ze švábského Halle v Bádensko-
-Württembersku.
Literární minimalista a krutý poetik Adam Georgiev (1980) přichází po novelách Planeta samých chlapců a Bulvár slunce se závěrečným dílem volné homosexuální trilogie.
Selský román a jeho specifická odnož - román hraničářský - náležely v závěru 19. a v první polovině 20. století k velmi oblíbeným žánrům, které se mohly chlubit širokou čtenářskou klientelou.
Znepokojivý portrét izraelské venkovské komunity, který předkládá ve své poslední knize světoznámý izraelský prozaik, se vetře čtenáři pod kůži hned v prvním příběhu podivné návštěvy u starousedlíka Arjeho Celnika.
Devátá kniha ze souborů povídek spisovatelů arabských zemí. Většina povídek v této knize pochází z pera žen. Proto je pozornost těchto spisovatelek zaměřena zejména na život žen v Jemenu.
Antologie představuje tvorbu pětice básníků Jevgenije Kropivnického, Genricha Sapgira, Igora Cholina, Vsevoloda Někrasova a Jana Satunovského, kteří se na přelomu 50. a 60. let potkali v obci Lianozovo, jež dala jméno jejich volnému uskupení.
Kniha Pavla Zatloukala, předního znalce výtvarného umění a architektury 19. a 20. století, volně navazuje na velmi ceněnou knihu Příběhy z dlouhého století / Architektura let 1750–1918 na Moravě a ve Slezsku.
Kniha přinášející desítky reprodukcí více či méně známých Divišových děl je zároveň sumou Zeminových textů na divišovské téma a je doplněna francouzským i anglickým resumé.
Kniha Měla to být vlastně společná knížka o krajině, je svébytným zpracováním vztahu ke krajině formou atlasu, zároveň je vnorem do duší a myslí dvou mladých malířů Nikoly Čulíka (1983) a Adély Součkové (1985).