V předkládané knize autor pro čtenáře soustředil popis válečných operací výhradně v Atlantiku včetně okrajových moří, jako je Baltik, Severní moře, Středozemní moře a v malé ukázce se objevilo také Černé moře.
Karel Kramář, od jehož narození uplynulo v prosinci roku 2010 sto padesát let, byl pozoruhodnou osobností české pravice doby pozdní monarchie a celé první republiky.
Publikace obsahuje souhrnnou kapitolu o životě profesora Bedřicha Hrozného a jeho rozluštění chetitštiny v roce 1915, kdy se tak zasloužil o jeden z největších úspěchů české vědy.
Snad jen jeden obor dokáže současně kombinovat poznávání dějin, dobrodružství i vědu a neporušit přitom kouzlo, kterým si čtenáře podmaňuje každé z těchto odvětví lidské činnosti. Tím oborem je archeologie.
Vědecky fundovaná a zároveň neobyčejně čtivá práce o moru dává nahlédnout do biomedicínské problematiky i historie a s fascinující přesností rozebírá vliv morové rány z roku 1348 na politiku i společnost.
Sborník svých příspěvků zaměřených na středověké dějiny našich zemí, ať již ze strany archeologie, či historie. Časově se rozpínají od konce doby stěhování národů až po raný novověk, obsahově od slona Karla Velikého až po hliněné dýmky ze 17. století.
Autor věrně, podrobně a napínavě popisuje ponorkové operace v Tichém oceánu proti Japoncům – pronásledování a potápění tankerů, lodí se střelivem a transportních lodí s vojáky.
Sborník sestavený se 40 příspěvků účastníků mezinárodní konference. Upozorňuje na dosud méně známou a jen málo akceptovanou skutečnost, že Židé se osudu holocaustu v letech 1939–1945 nejen bránili, ale rovněž proti němu se zbraní v ruce aktivně bojovali.
Se jménem křižníku Zenta se čtenář v dnešní námořní literatuře setkává jen zřídka. Jeho potopení před sto lety, tehdy ještě za c. a k. monarchie, bylo označováno za tragedii, ale dnes se zmiňuje spíše jen jako úvodní episoda ze začátku 1. svět války.
Jádrem prvního svazku dvojdílné edice jsou vzpomínky Josefa Serinka (1900–1974), rozčleněné do 18 kapitol a doplněné epilogem Jana Tesaře a dokumentárními přílohami.
Vzpomínky Jiřího Kejře (* 1921), historika specializujícího se na právní dějiny středověku, nejsou a ani nechtějí být obsáhlými a zásadními memoáry, které by měly odhalit závažné události a vystihnout velké osudy jejich protagonistů.
