Před sto lety, 1. ledna 1922, vešel v platnost zákon o Velké Praze. Na jeho základě se k hlavnímu městu Československa přidružilo třicet osm obcí a osad v jeho okolí včetně Žižkova a Královských Vinohrad.
Kniha představuje poprvé v ucelené podobě vývoj nejvýznamnějších humanitních oborů na Německé univerzitě v Praze v období první republiky a za německé okupace.
Snadno se však zapomene, že takový klášter zdaleka netvořily jen kamenné zdi a drahocenné předměty. V první řadě se jednalo o živé a dynamické společenství žen a dívek, které v něm ve službě Bohu spojovaly své pozemské životy.
Český překlad rukopisu, který byl poměrně nedávno objeven izraelským badatelem Avrahamem Davidem a v roce 1993 vydán v hebrejštině a anglickém překladu.
Benediktinskému klášteru v Praze Na Slovanech s chrámem Panny Marie a sv. Jeronýma – jedné z prvořadých památek české gotiky – nebyla dosud věnována žádná samostatná uměleckohistorická monografie. Autoři sledují jeho vývoj od založení do současnosti.
Osmnáct zahrad staré Prahy, o nichž kniha vypráví, je rozděleno do tří oddílů: část první zahrnuje zahrady zmizelé, druhá zahrady slavné, zchudlé a vlastenecké a část třetí zahrady urozené a duchovní.
K 200. výročí narození velkého českého historika Františka Palackého vychází exkluzivní publikace drobného autorova díla, a to v dvojjazyčném provedení: českém a německém. Text provázejí dobové rytiny Vincence Morstadta s pražskou tematikou.
Autorka ve své monografii zkoumá nepříliš známou kapitolu z dějin českého školství a vzdělanosti, a tou je snaha premonstrátského řádu kolem poloviny 17. století o založení vlastního učení.
Tuto publikaci lze bez přehánění označit za první ne snad zcela vyčerpávající, ale přece velmi ucelené zpracování jistě pozoruhodného tématu starých pražských kin, kterých v české metropoli v dobách největšího rozmachu bylo více než sto.
