Výsledek pro: Praha

Příspěvky českých a polských medievistů, jež tvoří 13. svazek sborníku Colloquia medieaevalia Pragensia, jsou věnovány problematice reprezentace panovnické vlády ve středověkých Čechách a Polsku.

Poklady výroků vyslovených velkým čínským filozofem, doplněné ilustracemi.

Práce je pokusem o kritický výklad základní myšlenky jednoho z nejvýznamnějších českých filosofů – Emanuela Rádla.

Sborník přednášek je věnován Masarykově politické filozofii, etice, sociologii a jeho vztahu k náboženství a sociálním otázkám.

Co je pravda? Má pravdu věda? Je místem pravdy univerzita se svými akademickými svobodami? Otázka po pravdě je prý tou nejfilosofičtější otázkou vůbec.

Kniha Relativismus a (post)pravda v demokracii se zaměřuje na klasickou i nově aktuální otázku pravdy, která je permanentně konfrontována, zpochybňována i negována relativismem, spekulací i postpravdou.

Kniha zaujme ty, kteří se zajímají o spory mezi civilizacemi, o interkulturní dialog a o lidská práva z hlediska filosofie, sociologie, politologie, právní vědy či kulturních studií.

Uvedení do celkového kontextu myšlení a díla Martina Heideggera, který – i když nemusí být každému čtenáři sympatický buď jako člověk, nebo jako myslitel – přesto zůstane jedním z největších filosofů 20. století.

Časopis Filozofické fakulty UK.

Svazek obsahuje tři spisy významného německého filozofa (1788–1860): O čtverém kořeni věty o dostatečném důvodu; O vůli v přírodě; Dva základní problémy etiky.

Konfrontací rozličných chronologicky na sebe navazujících zpřístupňování obsahu pojmu lenosti se publikace snaží zachytit argumentační odůvodnění toho, proč lze současnost nazvat věkem kontraproduktivity.

diskuse o soukromém jazyce, k níž dal ve své knize Filosofická zkoumání (1953) podnět rakouský filosof Ludwig Wittgenstein.

Britský klasický filolog sleduje rozmanité aspekty řeckého sklonu k iracionalitě od Homéra až po 3. stol. po Kr.

Latinsko-české vydání spisu Regulae ad directionem in genii.

O tom, jak správně vést diskusi, pokud chcete stát na jejím konci jako vítěz, napsal snad nejlepší knihu filozof Arthur Schopenhauer.

„Kdo zná světici z jejích listů a Dialogu s Boží Prozřetelností, cítí, jak i tímto dílkem vane její duch. Je to duch života hluboce ponořeného v Boha, duch opravdové lásky, která znamená naprostý zánik egoistických tendencí."

Jeden z nejznámějších krátkých textů Nietzschova raného období (z roku 1873), za autorova života nevydaný. Obsahuje první náběh ke kritice metafyziky, který vychází z metaforičnosti lidského poznání.

Práva člověka jsou od té doby, co vyšla, obdivována, kritizována, ostouzena a potlačována, ale polemik a komentátor Christopher Hitchens v této knize obdivuje prozíravost onoho díla a baví se jeho svárlivostí.

Tak pravil Zarathustra je nejslavnější, ale možná i nejobtížnější knihou Friedricha Nietzscheho. Ve stejné míře se v ní totiž setkáváme s básnícím filosofem, jakož i s filosofujícím básníkem, který se zdánlivě uzavřel jakékoli systematice.

Láska, léčení, úspěch, blahobyt a štěstí budou posíleny, porozumíme-li zákonům posvátné geometrie a začneme je ve svém životě používat.