V reakci na básně Kláry Šmejkalové jsem zaslechl názor, že jsou o ničem. Nemyslím si to, i
když zmíněné „nic“ je pro jejich charakteristiku vcelku trefné. Nikoli však „o ničem“, ale
„z ničeho“.
Nová sbírka Jonáše Hájka (1984), básníka současné nejmladší generace, který za debut Suť obdržel Cenu Jiřího Ortena a byl nominován na Magnesii Litera.
Sbírka Probuzení hráči básnířky Inky Machulkové je pokračováním tvorby, jíž bylo po autorčině emigraci do Německa dáno čerpat z dvojí situační perspektivy.
Básněmi své knižní prvotiny Václav Gruša s jazykovou pohotovostí, citem pro míru a ironizující melancholií protřelého flanéra zapřádá důvěrnou konverzaci s ošuměle honosnou metropolí a sarkasticky hravým "všednobytím" jejích obyvatel.
Minimalistické básně Petra Korbeláře inspirované přírodou, vnější i vnitřní krajinou. Autor se věnuje kresbě, fotografii, tisku litografií a hře na klapkodastrovou kytaru se spoluhráčem na bambusovou flétnu Janem Kotulán.
Po sbírkách Pastvina, Naprosté motivy a Zcestymluv se autor ve své čtvrté knize vrací k prvotním iniciacím, ke krajině dětství (Žatecko), k postavám a situacím, které básnicky „prosvětluje“ jako filmový negativ. Nejde však o zveršované vzpomínky.
Útlá básnická prvotina Nely Hanelové zahrnuje úsporné a na první pohled subtilní a něžné verše, které se čtenáři před očima mění v melancholické a existenciálně úderné komentáře plynoucího času.