Tato bohatě ilustrovaná kniha zve do fascinujícího světa divadelníků, loutkářů a vypravěčů příběhů, který vzniká díky lidské tvořivosti, fantazii a šikovným rukám.
Kniha je již druhý výběr z textů věnovaných architektuře, které autor Zdeněk Lukeš publikoval v sobotní příloze Orientace v Lidových novinách, tentokrát většinou v letech 2013–2016.
Navštívíme-li dnes turisty hojně navštěvované České Žleby, nalezneme torzo osady, v jejíž tváři – a zejména v osudech jejích německy hovořících obyvatel, Šumavanů – se dramaticky odrazil chod dějin.
Antologie jako svého druhu konstruovaná historie českého výtvarného umění se soustřeďuje na formativní momenty a procesy nedávné doby. Oblast výtvarného umění dále rámují studie z filozofie, sociologie, historie a politologie.
Studie českých i zahraničních bohemistů a badatelů ze spřízněných oborů (dějin umění, estetiky, hudební vědy, filozofie) obsažené v tomto sborníku se věnují analýzám překračování mediálních hranic.
Encyklopedie přináší více než 300 biografických hesel věnovaných osobnostem, které spoluvytvářely hudební divadlo 19. století u nás v českém i německém jazyce.
Autorka po pětadvaceti letech navázala na rozhovory J. Lederera s českými osobnostmi (J. Kolář, J. Topol, I. Klíma, ad.) vydané v samizdatové edici Petlice v roce 1978.
Kniha, jíž dal název Ivetin základní životní pocit, vznikla na základě její nutkavé potřeby o sobě „všechno vypovědět až do konce“, protože „potom se mi možná konečně uleví, nemohu tu tíhu pořád nosit v sobě“.
