Pojednání Pravda a metoda (1960) se vedle Heideggerova Bytí a času (1927) řadí ke klíčovým dílům německé filosofie 20. století a k několika málo přelomovým příspěvkům k otázce povahy humanitních věd vůbec.
Středobodem předložených přednášek je zrod dějinného vědomí v humanitních vědách. Gadamer načrtává, jak se toto vědomí vyvíjelo napříč Schleiermacherovým, Hegelovým, Droysenovým a Diltheyovým dílem.
