Kniha Přečlovek spojuje povídky s komentovanými záznamy snů a zamyšlením nad úlohou některých psychotropních látek. Autor vtahuje „do debaty“ poměrně široký kulturní kontext.
Knížka drobných povídek a textů z totalitních let nacismu a komunismu připomíná atmosféru této složité doby, ve které se ztrácely staré hodnoty lidství a práva. Povídky spadají do období od heydrichiády až po sedmdesátá léta dvacátého století.
Příběhy, které zdaleka neodpovídají tradičním představám o klidném a moudrém stáří. Platí o nich spíše výrok pětadevadesátileté pařížské modelky: "Nevidím na vráskách nic špatného. Jsou známkou odvahy."
Jde o autorovy autentické sny, stylisticky zpracované do formy povídek. Autor nám otevírá bránu do svého snového světa, ve kterém se střetává se svou rodinou, známými i neznámými lidmi a prožívá okamžiky podobné těm běžným, životním.
Gaiman, kreativní spisovatel s nenapodobitelným tvůrčím géniem, nás pomocí své literární alchymie přenáší hluboko do neprobádané země, kde se fantastické stává skutečným a každodenní jasně žhne.
Autorka čtenářsky úspěšné knihy „A léta běží“ a posmrtně vydaných pamětí „Píšu dokud si pamatuju“ v úvodní části této knihy líčí své šťastné dětství u židovských tetiček na vesnici.
Můžeme žít v pohodlných mantinelech, v sociální bublině, mezi svými, anebo překročit svůj stín a utkat se s jiným světem, tolik odlišným od toho našeho. O to se pokoušejí hrdinové této povídkové knihy.
Ve své druhé povídkové knize se publicistka a redaktorka Českého rozhlasu Milena Štráfeldová znovu vrací do nedávné historie, k 50. letům nebo k době normalizace.
Nová Paynova kniha zaujme dvěma vlastnostmi, které v české próze nejsou běžné: suverenitou výrazu a pak neobyčejnou pestrostí jednotlivých povídek. Dvacet dva povídek knihy, to je dvacet dva možností, jak povídku utvářet.
Tématem povídek jsou milostné vztahy poznamenané nevěrou, malými i velkými konflikty, nesouladem, drobnými zlozvyky i rozčilujícími stereotypy a někdy jen pouhým mlčením.