Cyklus charakterizující v básnické a výtvarné nadsázce intelektuální, a/sociální a profesní rysy člověka. Publikace je pokračováním dlouhodobého autorova záměru – snahy o prolnutí vědy a umění na půdorysu celostní antropologie.
Míra fantazie a touhy, kterou různé kultury používaly při hledání způsobů a prostředků k určení místa a osudu člověka ve světě a také při předvídání budoucnosti...
Jednačtyřicet rozsáhlých portrétních interview - brazilský architekt Oscar Niemeyer, německý malíř Neo Rauch, jeho čínský protějšek Zhang Xiaogang a další.
Alexander Brandejs byl mecenášem a přítelem předních českých umělců tzv. generace Národního divadla. Adolf Wiesner byl žákem V. Hynaise a jedním ze zakladatelů „Spolku výtvarných umělců Mánes“ a uměleckého měsíčníku české moderny „Volné směry“.
Katalog k výstavě: Dům umění města Brna – Dům pánů z Kunštátu 24.1. – 14.3.2004. Výstava Pocta Leoši Janáčkovi je vyznáním výtvarných umělců vůči hudebnímu skladateli.
Umění je abstrakce. Česká vizuální kultura 60. let. Zdenek Primus rozvíjí ve své knize teorii, že umění, kterému není umožněno volně se rozvíjet, najde přirozenou cestou příbuzné fórum, ne nepodobné galerijní prezentaci.
Reprezentativní publikace o tvorbě Jaroslava Šindeláře ve formě literárně přepsaného rozhovoru s autorem doplněného jeho vlastními texty. Je provázená impresivními fotografiemi z jeho ateliéru.
Kniha přináší první ucelený pohled na
dílo umělce situovaného v prostředí
undergroundu východních Čech. Libor
Krejcar (1961–2022) žil a tvořil v Hradci
Králové, ve Dvoře Králové nad Labem,
v Pardubicích a Heřmanově Městci.
Výběr z rozsáhlého umělcova díla je výsledkem spolupráce Fakulty filozofické a jejího doktoranda z Ústavu historických věd Mgr. Petra Horáčka se samotným umělcem, s použitím mistrovy vlastní archivní fotodokumentace a fotografií Taťány Binkové.
Kniha je první publikací, která souhrnně a detailně mapuje sochařskou produkci italských mistrů v Čechách a na Moravě v časovém rozmezí konce 15. století - první třetiny 17. století.
Kniha čtenářům podrobně a důvěrně otevírá období let 1901 až 1902, které bylo pro Františka Bílka a jeho snoubenku Bertu Nečasovou dobou silného milostného vzplanutí, očekávání a nadějí na společný život.
V knize Kult jednoty (Academia 2018) autoři ukázali,
jak radikální transformační vize vedené stalinskou ideologií mobilizovaly vodní zdroje pro výstavbu socialismu.
Poststalinské období přineslo nové výzvy.
Bedřich Mendl patří k nejvýznamnějším českým historikům meziválečného období. Pod vlivem sociologizující německé historické národohospodářské školy se začal soustavně věnovat hospodářským a sociálním dějinám.
Kniha představuje Preclíka jako vyzrálého sochaře a spisovatele, v jeho bytostné odvaze klást si nové a neobvyklé úkoly a dobývat pro sebe nové oblasti a terény.