Kniha se zaměřuje na základní krizové body postmoderní současnosti (ekologickou krizi, omezování demokracie, rozklad subjektu) a chápe je jako impulsy k obnově (materialistické) filosofie.
Publikace širokého autorského kolektivu zkoumá historické zdroje české etiky vědy a její vývoj. Od historického pohledu přechází k problémům bioetiky jako klíčovému místu soudobých diskusí v rámci etiky vědy.
Stěžejní Kantův příspěvek k dějinám politické filosofie, ve kterém předkládá model mírového soužití mezi národy, doplňuje spis vysvětlující jeho praktickou filosofii založenou na kategorickém imperativu.
