Výsledek pro: Sto roků samoty

Sto hravých a smyslových aktivit pro nejmenší, které rozvíjí u dětí samostatnost a schopnost se učit. Na základech pedagogiky Montessori, s částmi k vystřižení.

Ako dať tragédii zmysel? To je ústredná myšlienka románu Narine Abgarian, za ktorý získala literárne ocenenia aj priazeň čitateľov.

Hororový gamebook od známé youtuberky ANDY.

Lykaj Bowen McRieve je v životě hodně málo šťastný. Celých sto osmdesát let truchlí pro svou milovanou manželku. Ještě horší než samota jsou pocity viny, které ho pronásledují na každém kroku.

Unikátní sbírka kolorovaných diapozitivů, jež se jako zázrakem zachovala v jilemnickém muzeu, vydává po sto letech díky zveřejnění v této knize opět něco ze svého tajemství.

Nebezpečí může číhat i ve vlastním domě... Týna se znovu vdala a začíná nový život s druhým manželem Martinem a třemi syny. Koupili napůl opravenou, sto let starou vilu, které místní lidé neřeknou jinak než Klejinka.

Pokračování úspěšné sci-fi série Bobiverzum.

Veselé vyprávění o malé čarodějnici, která se učí čarovat, aby se mohla stát správnou a dobrou čarodějnicí.

Příběhy hajných a pytláků z malebných Beskyd.

Kniha Johna Lanchestera navazuje na tradici anglické společenské satiry a představuje vytříbenou ukázku klasického románu.

Josef Streichl (8. září 1949 – 11. srpna 2013), všemi zvaný Pepa, byl český písničkář. Veřejně vystupovat začal v závěru šedesátých let, v roce 1969 byl dokonce odsouzen za hraní písně proti ruské okupaci.

Knížka, která se vám dostává do rukou, je o pětačtyřicetileté psycholožce Lence, která si po roce samoty vystaví inzerát na internetu.

V zimě roku 1966 se Katherine Reidová přestěhuje do chaty v horách, aby našla klid a samotu. Zanedlouho však přijde na to, že v hlubokých lesích není sama. Někdo je poblíž a sleduje každý její pohyb.

Revue uveřejňuje dosud nepublikované verše z pozůstalosti Miloslava Krejzy, politického vězně z 50. let. Jde o texty psané v samotě zamřížované cely a pak také v samotě, v níž se ocitl bývalý politický trestanec, ...

Autorka strávila v Ekvádoru půl roku a během svého putování se naučila překonávat strach z všemožných nebezpečí i občas tíživé samoty. Podařilo se jí podat působivou zprávu nejen o nádherné přírodě ekvádorské země, ale i jejích obyvatelích.

Výpověď o osobní zkušenosti, pevně zasazená do doby, v níž autoržil, byť byl poslední dva roky života odsouzen k nehybné samotě, je nesmírně autentická, navíc jí vědomí autora, že mu zbývá málo času, vtisklo výsostně existenciální rozměr.

Sbírka povídek obsahuje jedenáct zdánlivě samostatných příběhů o lidech, kteří na tom nejsou zrovna nejlépe. Spojuje je téměř fyzický pocit zoufalství a samoty.

Výběr z autorových juvenilií a básní nezařazených do sbírky Samotín.