Marie Majerová (1882-1967) je známá jako prozaička ženských osudů a autorka románů se sociální tematikou Siréna a Havířská balada. Vrcholem jejího díla je však mnohem spíše román Přehrada, který poprvé vyšel roku 1932 a který vysoce ocenil F. X. Šalda.
Šestnáctý svazek Sebraných spisů Jana Patočky je soustředěn k jedinému tématu – k osobnosti G. W. F. Hegela. Základem souboru je rukopis přednášky, jíž Patočka ve školním roce 1949/1950 nedobrovolně na dvacet let uzavřel své pedagogické působení.
Dějinné zamyšlení nad soupatřičností člověka a světa si všímá tradice mezi renesančním myslitelem Mikulášem Kusánským a filosofem německého idealismu G. W. F. Hegelem.
Publikace Literární studie je komentovaným výborem z díla českého literárního historika, komeniologa a publicisty Jana Blahoslava Čapka, zahrnuje jeho recenze, studie a stati z let 1924-1980, včetně těch publikovaných v zahraničí a v samizdatu.
Předposlední román F. M. Dostojevského byl marxisty léta odsuzován jako pamflet brojící proti revoluční akci,nicméně světoznámému znalci temných pohnutek lidské duše v něm šlo především o to, jak a zda vůbec se jeho milované Rusko vyrovná s démony.
Monografie o básnickém díle Jana Zahradníčka sleduje vlastně jediný problém, který by bylo možné formulovat následovně: Jak hluboko a jak intenzivně proniká básnické zření do skutečnosti světa a proměňuje ji v básnický obraz?
Nekonečný tyátr poprve seznamuje české čtenáře s divadelní tvorbou filmového i divadelního režiséra, literárního a dramatického autora Alejandra Jodorowského.
Fantastický příběh s hororovými prvky z pera originálního českého filozofa a spisovatele, inspirujícího se především filozofií Schopenhauerovou a Nietzschovou.
Katalog vůbec první výstavy u nás, zabývající se tématem fotbalu, uspořádané u příležitosti MS v Kataru, se zaměřuje na výtvarné umění téměř všech tradičních i nových médií a na fotografii.
Vilém Sochůrek (1944–1976) je významnou osobností české divadelní fotografie. Navzdory krátkosti svého života za sebou zanechal rozsáhlý soubor unikátních fotografií. Divadlu se věnoval od svých 17 let, kdy fotografoval v Divadle Rokoko.
V rušných letech devadesátých se na české výtvarné scéně důrazně přihlásila o slovo nová umělecká generace. V důsledku otevřených hranic měla možnost nejen poznávat, ale také se aktivně zapojovat do dění na mezinárodní scéně.
Již 3. díl velké řady o pražských hřbitovech zasvěcené zprvu Olšanským hřbitovům, mapuje zdejší část IV. a vedle fotografické dokumentace přináší jak osobní údaje, tak často i medialónky zde pohřbených osob.
