Kniha o Bílé hoře se vedle průběhu bitvy zabývá především cestou, která „na Bílou horu“ vedla, čili událostmi bezprostředně předcházejícími stavovskému povstání.
Předkládaná kniha je případovou studií české komunity ve městě Chicago, kde počet Čechů stoupl z 10 000 osob v sedmdesátých letech 19. století na 122 000 kolem roku 1920.
Kniha ukazuje základní rysy vývoje práva, ale i společnosti
v nejvýznamnějším období upevňování komunistické moci.
Dobře ukazuje ideologické poblouznění tehdejších politických
a právních elit a mechanismy totalitního režimu.
Touto publikací se známý autor literatury faktu vrací k tématice husitského revolučního a reformního hnutí, které již ve své předchozí publikaci „Husitství – konec jednoho mýtu?“ pojat nekonvenčně a s kritickým pohledem na tuto pohnutou epochu.
Česko-slovenská vzájemnost, která měla již před převratem daleko do minulosti sahající tradici, vstupuje v roce 1918 do nového stádia a nabývá nového charakteru.
S knihou můžete jít Prahou krok za krokem, po ulicích i náměstích a nacházet místa, kde pracovaly zednářské lóže, kde žili význační zednáři, kde se rozhodovalo o politice, o kultuře, kde se zkrátka rodila budoucnost.
Inspirativní úvaha nad obecným problémem sváru kulturního relativismu a racionalistického absolutismu a aktuálními tématy "střetu civilizací" a "války proti terorismu" se nejprve ohlíží do evropské historie ve snaze o definici barbarství.
