Už název Šumavou ze svobody do opony napovídá, o jak kontroverzní knihu jde. Tragické události v září r. 1938, mnichovská dohoda a druhá světová válka vrhly Šumavu na desítky let do její nejtemnější éry. Idylické časy skončily.
Poměrně brzy jsem si uvědomil, že změnit svět tak nějak nebude v mých silách. Slíbil jsem si tedy, že se na nějaký čas uchýlím o samotě do chaty. V sibiřských lesích. Daleko od všeho, na břehu Bajkalského jezera, jsem si obstaral dřevěnou izbu.
Sbírka Tomáš Míky Kleina představuje ztišené, introspektivní verše, v nichž autor s výjimečnou křehkostí a existenciální naléhavostí zachycuje svět v jeho tichém úpadku i prchavé kráse.
Vzpomínky a obrázky ze života lidí na šumavské samotě.
Lesní samoty přímo v srdci Šumavy mají své kouzlo jak v letních, tak v zimních slunečných dnech.
Kniha se zábavnou formou, putováním po Orlických horách, vrací o století nazpět, do dob, kdy lyže už přestávaly být jen komunikačním prostředkem mezi horskými samotami nebo pracovním nástrojem lesního personálu.
