Proč vlastně pracujeme? Práce určuje náš osobní čas, formuje naši identitu a točí se kolem ní organizace celé moderní společnosti. Pracovat nebo si práci hledat je pro nás prý zkrátka přirozené.
Kniha podává v historické části výklad tradičních sociologickoprávních témat, v dalších částech pak informuje o vývoji sociologickoprávní teorie uplynulých tří desetiletí.
Tato kniha je určena praktikům z různých oborů: terapeutům, umělcům, pedagogům, kněžím, zdravotníkům atd., kteří mají rádi svou práci a cítí, že pro ně nastala vhodná doba posunout svoji praxi o krok dál.
Kniha se věnuje péči o děti z hlediska legislativního a institucionálního rámce podpory péče o děti a genderových důsledků současného společenského nastavení v České republice,...
Tato ojedinělá populárněvědecká kniha se snaží hledat odpověď na zřejmě jednu z nejpodstatnějších lidských otázek: Co je to vědomí a jak vytváří a řeší problémy našeho života?
V této knize Jiří Přibáň mapuje hledání širšího prostoru k politickému a právnímu rozhodování v konfrontaci s omezeními danými systémem práva a právním formalismem.
Kniha se zaměřuje na dělnickou rodinu a zkoumá mechanismy, které vedou k tomu, že tak značná část dětí dělníků končí na konci devadesátých let dvacátého století v české společnosti se stejným vzděláním jako jejich rodiče.
Tato kniha sleduje v biografické perspektivě životy žen z různých věkových skupin v odlišných fázích rodinného cyklu i v různých situacích na trhu práce, a to na pozadí historického vývoje současné české společnosti.
Autorka otevírá autentický a svým způsobem jedinečný pohled
do sociálního a pocitového světa příslušnic „nejstaršího
řemesla“ s jejich radostmi, bolestmi, touhou po lásce
i vypočítavostí.
Dvě dekády po kolapsu minulého režimu nahradil naši víru v budoucnost stesk po minulosti, místo historické paměti zaujala kulturní identita a kulturní paměť. Společnost přestala existovat. Od společnosti bez naděje jsme dospěli k naději bez společnosti.
Tématem knihy jsou možnosti uchopení soudobé fáze modernity a jejích vývojových tendencí prostřednictvím makrosociologického výkladu dějin, který spojuje a kombinuje sociologii, ekonomii, historii, politologii, religionistiku a kulturní antropologii.
Kniha je souborem volně na sebe navazujících esejů, sepsaných Lukácsem v letech 1919–1921, kdy byl po pádu Maďarské republiky rad nucen žít a působit v exilu.
