Autor ve své práci zasazuje dějiny slovanského etnika na našem území do širšího kontextu evropských politických, hospodářských, kulturních i náboženských dějin.
Tato práce ukazuje, že i zdánlivě bagatelní vztah dvou historických kontextů může poukázat na podstatné souvislosti a vytvořit hodnotné pozadí pro naše chápání spojitosti kulturních, společenských a politických vazeb.
Monografie, sepsaná k příležitosti 25. výročí sametové revoluce, sleduje fáze „komunistického experimentu“ na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze v širším historickém kontextu.
Tato provokativní poučná studie zkoumá prostředí, v jakém filosof Otto Weininger (1880-1903) psal svou kontroverzní knihu Geschlecht und Charakter (Pohlaví a charakter).
Konec třetí říše na jaře 1945 se vyznačoval nebývalým množstvím sebevražd. Hitler, Goebbels, Bormann, Himmler a později Göring – ti všichni spáchali sebevraždu.
Monografie přibližuje diplomatické styky Svatého stolce a německého nacismu v letech 1923–1945, tedy v období od Hitlerova pivnicového puče v listopadu 1923 do konce druhé světové války v Evropě v květnu 1945.
V kontrastu s tradičním narativem polské historické identity, přináší tato kniha realističtější obraz polského šlechtického světa, českému čtenáři doposud víceméně neznámý.
Jako Maffie se dodnes obecně označuje ústřední organizace českého domácího protirakouského odboje z let 1914–1918. Je tak vnímána jako jeden z klíčových symbolů boje za vznik samostatného československého státu.
V souvislosti s výročím 30 let od pádu komunistických režimů v zemích střední a východní Evropy vydává Ústav pro studium totalitních režimů obsáhlý Slovník disidentů.
Kniha přináší soubor studií historičky a archivářky Olgy Fejtové, které byly vydány v letech 1988–2020 v českých i zahraničních periodikách a souborných dílech a jež se tematicky zaměřují na různé aspekty dějin měst a jejich elit v raném novověku.
Soubor studií předního německého medievisty je věnován problematice pozdně středověké hereze, kacířství a husitské revoluce ve středověkých Čechách. Autor v nich rozkrývá proměnu pohledů středověkých teologů na herezi od konce 13. století.
Za svůj pozoruhodný rozvoj vděčí západní středověká a renesanční vzdělanost v mnoha aspektech vzdělancům a kulturnímu prostředí Druhého Říma, tedy Byzance.
Kniha přibližuje především diplomatické styky Svatého stolce a fašistické Itálie v letech 1922–1945, tedy v období, které počíná nástupem Benita Mussoliniho do čela italského státu a zvolením papeže Pia XI. a končí v závěru druhé světové války.
Práce sleduje rozdílné přístupy a postupné proměňování britské politiky vůči Československu v době od mnichovské konference v září 1938 do britského prohlášení ze srpna 1942.
Autorka analyzuje příčiny ztroskotání výmarské demokracie na vnitropolitické, zahraničněpolitické, hospodářské a kulturní rovině od konce první světové války do jmenování Adolfa Hitlera říšským kancléřem v lednu 1933.
Během posledních deseti let se Robert Šimůnek, působící v Historickému ústavu AV ČR, vypracoval v předního znalce české aristokracie pozdního středověku. Ústřední téma jeho monografie přestavují nejrůznější podoby sebeprezentace šlechty.
Obsáhlá monografie se zabývá politicko náboženskými dějinami českých zemí v období první světové války, s důrazem na situaci domácího katolického tábora.