Člověka po pádu dusí hanba, padá pod ní, skrývá se, pohrdá sebou. Ale Bůh se nestydí za člověka, kterého stvořil. Naopak, obnovuje ho a nabízí mu oděv, kterým by zakryl svou nahotu.
Církev příliš dlouho mlčela ke zneužívání, jež se odehrávalo v jejím středu. Příliš dlouho před tímto skandálem zavírala oči. Příliš dlouho se domnívala, že stačí pokračovat v již známé cestě. Proto se autor této knihy rozhodl promluvit.
Vychází obsáhlé dvojčíslo teologické revue Salve věnované posynodální exhortaci o lásce v rodině Amoris laetitia papeže Františka. Na víc než 200 stranách rozebírá z mnoha teologických ohledů dokument, který výrazným způsobem zaujal i veřejnost.
Poznání ambrosiánské bohoslužby může být velmi užitečné, neboť se po celé dějiny rozvíjela v nedalekém sousedství Říma, během vývoje některé prvky z římské tradice přebírala, a jinými prvky naopak římskou liturgii sama obohatila.
V této části Teologické sumy (STh III, q. 27–30) Tomáš analyzuje teologické argumenty převzaté z Písma, Tradice, církevních otců a koncilů, které objasňují život a vlastnosti Matky Boží v úzké souvislosti s početím a narozením Krista.
Autor přístupným jazykem propojuje kontemplativní pohled a svou zkušenost ze služby nemocničního kaplana. Ukazuje, jak křesťanská víra osvětluje smrtelnost člověka.
V První části Sumy, poté co Tomáš pojedná o teologii a důkazech Boží existence, věnuje svoji pozornost otázkám o Boží esenci. Z této části pocházejí i dvě otázky, jež tvoří obsah předkládaného svazku (STh I, q. 12–13).
Výraznou roli v životě a díle Tomáše Akvinského sehrála postava apoštola Pavla. Tomáš často cituje a doporučuje jeho listy a věnoval jim také rozsáhlý biblický komentář.
A Bůh vysadil zahradu v Edenu na východě a postavil tam člověka, kterého vytvořil. – Jak dnes s užitkem číst vyprávění o ráji, ptá se milánský biskup svatý Ambrož († 397) a nabízí svým čtenářům propracovaný komentář prvních kapitol knihy Geneze.
