Novela Zimní zahrada exponuje intimní život hrdinky mezi dvěma muži na pozadí„velkých dějin“. Příběh se odehrává v rozpětí několika desetiletí – do invaze, za normalizace,po převratu.
Pro osmačtyřicetiletou Timmii O'Neillovou jsou jarní a podzimní přehlídky modelové konfekce v New Yorku, Miláně, Londýně a Paříži vyvrcholením její tvrdé a náročné práce.
Kniha je založena na osmiletém terénním výzkumu bulharských Karakačanů, což jsou bývalí kočovní pastevci Balkánu. Tato skupina byla vždy silně uzavřenou a romantizovanou sociální formací.
Život obrácený naruby není lidským životem, člověk zahlcený cyklonem B je odsouzencem smrti, civilizace, která utlumí své svědomí, aby zločin mohl být dokonán, není lidskou civilizací, je lidojedstvím.
Jedním z Vančurových umělecky nejdokonalejších děl je román Konec starých časů. Jde o pásmo volně propojených epizodických příhod naplněných rošťáckým humorem a kousavou ironií, jehož poselství je dodnes aktuální.
V češtině se v poslední době objevilo několik knižních publikací, pokoušejících se v té či oné podobě čtenáře seznámit s myšlením Jacquese Lacana (od něhož ostatně oficiálně vyšly v českém překladu pouze dva texty).
Memoáry francouzské lékařky českého původu patří do bohaté tradice „vzpomínek lékařů“, jejíž linii lze sledovat od Thomayera a Vondráčka až třeba k Bedřichu Placákovi.
Léta viděli Češi ve svých habsburských vládcích rod, který jim nic dobrého nepřinesl, a v Haškově Švejkovi má mocnář František Josef nálepku "otlemeného idiota". Tato kniha se pokouší narušit tytio mýty.
