(...) Poměr mezi aparátčíkem a disidentkou, korunovaný odvlečeným děckem, je stejně " logický" jako konečné setkání obou mužů a zúčtování s jejich osudovou ženou. Nejasné obrysy ve vykreslení postav i zápletky selhávají, mnohem lépe však autorka umí pracovat s časem. Konkrétní údaje o jeho plynutí nám poskytuje zejména v první části, dále pak musíme dedukovat z reálií nebo víceméně skrytých náznaků. Čas se v Zimní zahradě přelévá, těká či vyprchává. Musíme si jej pečlivě hlídat.