Jeden z nejznámějších krátkých textů Nietzschova raného období (z roku 1873), za autorova života nevydaný. Obsahuje první náběh ke kritice metafyziky, který vychází z metaforičnosti lidského poznání.
„Kdo zná světici z jejích listů a Dialogu s Boží Prozřetelností, cítí, jak i tímto dílkem vane její duch. Je to duch života hluboce ponořeného v Boha, duch opravdové lásky, která znamená naprostý zánik egoistických tendencí."
Práva člověka jsou od té doby, co vyšla, obdivována, kritizována, ostouzena a potlačována, ale polemik a komentátor Christopher Hitchens v této knize obdivuje prozíravost onoho díla a baví se jeho svárlivostí.
Tak pravil Zarathustra je nejslavnější, ale možná i nejobtížnější knihou Friedricha Nietzscheho. Ve stejné míře se v ní totiž setkáváme s básnícím filosofem, jakož i s filosofujícím básníkem, který se zdánlivě uzavřel jakékoli systematice.
Autorka v knize vzpomíná na své dětství v Mariupolu, na emigraci do Francie, studia, na své odborné působení, konverzi ke katolictví, na přátele, kteří ji v životě provázeli, a na společný život s manželem Jacquesem Maritainem (1882–1973).
Historicky pojaté studie, jež objevným způsobem zpracovávají z velké části doposud netematizované motivy a souvislosti Nietzscheho díla, jsou určeny nejen zájemcům z řad historiků filosofie, ale též theologům, estetikům a lingvistům.
Maritainovo pojednání Láska a přátelství ukazuje netušené možnosti, které jsou skryty v nitru člověka, velké perspektivy, jež možná berou dech, ale zároveň probouzejí touhu, kterou jsme v sobě dosud netušili.
Kniha Praxe Horev-klubu I poprvé zpřístupňuje čtenářské obci praktické učební texty, vypracované žáky nejvýznamnějšího českého hermetika Pierra de Lasenic (1900–1944) a jím samotným.
Příspěvky českých a polských medievistů, jež tvoří 13. svazek sborníku Colloquia medieaevalia Pragensia, jsou věnovány problematice reprezentace panovnické vlády ve středověkých Čechách a Polsku.
Autor podává přehled Husserlovy koncepce
genetické fenomenologie, snaží se ukázat
princip geneze, paradoxy, jež jsou v rámci
fenomenologie s genetickou problematikou
spjaty, a místo genetického bádání ve fenomenologické
filosofii.
Nové poselství z Prahy vychází bez uvedení jmen autorů, neboť jde o knihu inspirovanou. Je v ní obsaženo vědění významné pražské duchovní školy, jež pracovala v letech 1926-1976.
Svazek obsahuje tři spisy významného německého filozofa (1788–1860): O čtverém kořeni věty o dostatečném důvodu; O vůli v přírodě; Dva základní problémy etiky.
