Tato kniha mapuje především ona tři poválečná exilová desetiletí, kdy se Peroutka zapsal do historie české demokracie jako zakladatel rozhlasové stanice Svobodná Evropa, jako přímý účastník exilového života i jako spisovatel a myslitel.
Príbeh obľúbeného britského páru - následníka trónu princa Williama a Kate Middletonovej - je často prirovnávaný k romantickej rozprávke. Budúci panovník sa zamiloval do krásneho dievčaťa ktoré nepochádza zo šľachtického rodu.
Kniha Michaela Whitea Antikrist Galileo je nejen životopisem tohoto vědce období doznívající renesance, ale přináší také obraz doby, v níž věda byla až příliš těsně spjata s náboženstvím.
Dopisy Olze, psané Václavem Havlem z vězení, jsou světově známým dílem českého písemnictví. Nyní vycházejí na světlo „Dopisy od Olgy“ - skutečné odpovědi na tyto filosofující dopisy.
Kdože to tedy byl - ten William Shakespeare? Čtyři staletí poté, co největší spisovatel naší civilizace žil a tvořil, neustávají dohady o jeho skutečné identitě.
Už název titulu napovídá, že jde o kolaboraci na rozhlasový způsob. Právě v rozhlase té doby se zrodil rádoby satirický útvar zvaný skeč, který svou proněmeckou orientací způsobil mnoho škod a zasel i podhoubí mnoha životním tragédiím.
Kniha Korespondence T. G. Masaryk - Antonín Rezek (Masarykův ústav a Archiv
AV ČR, 2011) vypovídá o vztahu kolegů na pražské české univerzitě Tomáše G.
Masaryka (1850-1937) a Antonína Rezka (1853-1909).
Doplněné a rozšířené vydání pamětí Otakara Vávry, které vyšly poprvé a naposledy v roce 1994, je holdem této filmové a režisérské legendě k jeho 100 letům, které oslaví 28. února 2011.
Osud patnáctiletého chlapce dohnaného k tomu, aby se stal "zločincem proti své vůli" tím, že se pokusil se zbraní v ruce unést civilní dopravní letadlo a dostat se tak za hranice někdejšího Československa.
Mikrobiolog Ivan Málek patřil mezi nejvýznamnější představitele ČSAV v padesátých a šedesátých letech 20. století a podílel se výrazným způsobem na formulování vědní politiky v Československu.
Rozsáhlé dílo, ve které se Nietzsche definitivně odpoutává od svých vzorů, A. Schoppenhauera a R. Wagnera, a obrací se proti dosavadní metafyzické tradici.
