středověk

Za svůj pozoruhodný rozvoj vděčí západní středověká a renesanční vzdělanost v mnoha aspektech vzdělancům a kulturnímu prostředí Druhého Říma, tedy Byzance.

Nemnoho sousloví vyvolává tak rozporuplné dojmy jako dvůr a církev, přesto však právě ono spojení vystihuje minulost v daném smyslu nejlépe.

Kniha shrnuje nejnovější poznatky o fundaci Karla IV. – klášteru Na Slovanech (Emauzy) a literární, především českojazyčné produkci doby Karla IV.

Jedinečný pokus o vykreslení kořenů moderní Evropy. Autor v ní syntetizujícím způsobem zkoumá formování „barbarské Evropy“ v období od 6. do 11. století.

Bitva u Courtrai, kterou v roce 1302 svedlo flanderské vojsko s vojskem francouzského krále Filipa Sličného, se v 19. století stala klíčovou součástí nejprve belgické a posléze specificky vlámské „národní“ paměti a svůj význam si drží dodnes.

Tzv. pseudoabelárdovská korespondence vychází ze sbírky nazvané Listy dvou milenců a obsahuje 116 středověkých milostných dopisů, asi z 12. století. O jejich autorství se dodnes vedou spory.

Kniha je nejvýznamnějším dílem Oty z Freisingu. Zahrnuje dějiny světa od stvoření, biblické a starověké období (zde čerpal ze starších autorů, např. Orosia, Jeronýma či Eusebia), které dovedl až do své současnosti.

Jen všestranný rozbor může dát odpověď na mnohé otázky, které souvisejí s králem Václavem II., jenž se na podzim roku 1300 nechal korunovat polským králem a příštího roku vyjednal uherskou korunu pro svého syna.

Kniha vypráví příběh dobytí hlavního města byzantské říše v roce 1453. Ovládnutí Konstantinopole osmanskými vojsky vešlo do dějin především jako událost, která zakonzervovala nesmiřitelnost dosavadního konfliktu mezi křesťanstvím a islámem.

Závěrečný svazek projektu Rytířské bitvy a osudy vypráví o střetech a osobnostech „podzimu středověku“, kdy na bojištích získávaly hlavní slovo neurozená pěchota a střelné zbraně.

Čas Stoleté války, třetí svazek tetralogie Rytířské bitvy a osudy, přivádí čtenáře do ohnisek velkého konfliktu mezi Anglií a Francií.

Život i dílo Mikuláše Konáče jako autora, vydavatele a tiskaře dokládají, že stále přehlížené období domácích církevních dějin jagellonské doby skýtá nemalá překvapení.

O nejstaršímu synovi Karla IV. a Anny Svídnické se ví, že rád utíkal před povinnostmi na své hrady a raději lovil, či popíjel, než aby vládnul. Jak asi Václav vnímal sám sebe a svou vládu? Porovnával někdy své kroky s činy císaře Karla ?

Větší část knihy spojuje poznání, že mnohé ve středověku bylo jinak, než by se na první pohled zdálo.

Obsahem této skromné publikace je zcela nekonvenční názor, který si o vzniku a účelu Kodexu , a rozbor několika aspektů jeho obsahu. Jejím účelem ovšem není seznámit běžného čtenáře s Kodexem a tím suplovat příslušnou literaturu.

Cílem knihy je nastínit proměnu, kterou prošlo benediktinství od svých počátků v 6. století až na práh vrcholného středověku.

Historická věda v mnohém závisí na znalostech a pochopení předcházejícího studia různých pramenů a odborné literatury.

Stopováním geneze historického povědomí a kulturní paměti v této knize František Graus předběhl dnes velmi moderní bádání o místech paměti a politice paměti.

V době těsně před vypuknutím husitské revoluce vznikl v Praze latinský traktát Mikuláše z Drážďan "Tabule veteris et novi coloris", který se pomocí kombinace obrazu a slova kriticky vyjadřoval ke stavu církve.

Přínosný, přitom však velmi čtivý a výstižný portrét jednoho z nejkontroverznějších panovníků středověku římsko-německého císaře a sicilského krále Fridricha II.