Poezie Pavly Melkové je lyrická, v nejlepším slova smyslu, přesto, jako by v sobě obsahovala touhu být konstruována. Je stavebná, ale není analytická, pokud si vypůjčíme název knihy Františka Bílka, je to jakási „stavba budoucího chrámu v nás“.
Lunetové okno, nová sbírka z pera básníka, prozaika a výtvarníka Pavla Rejchrta (nar. 1942), má převážně retrospektivní charakter: zahrnuje v prvé řadě autorovy texty napsané již v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého věku.
Druhá básnická sbírka autorky, doplněná fotografiemi Kateřiny Galuškové, které skvěle dotváří celkový dojem z „úsporné“ poezie D. Z. Bartlové. Její postřehy a životní zkušenosti, vyjádřené metaforami, jistě osloví vnímavého čtenáře.
Název knihy možná evokuje titul světově proslulého satirického románu „Hlava XXII“ amerického spisovatele Josepha Hellera, jenž vychází z vojenského paragrafu XXII.
Závěrečná část básnické tetralogie (Běhařovská lhářka, Jindřich Jerusalem, Cesta k lidem) Martina Pocha se soustředí na eponymní městys protkaný potrubím, s nemocnicí Motol ve středu jako místem akce, spěchu, ...
Soubor básní, jejímž hlavním tématem je Láska. V básních jsou především vyjádřeny pocity, které člověk prožívá, když miluje či strádá. Jednoduchá poetičnost, romantika a řeč srdce osloví mnoho čtenářů.