Obsáhlý výbor, jehož název i podtitul vychází z úvahy Františka Halase, je ojedinělým pokusem podat širší čtenářské obci podrobnou zprávu o proměnách vnímání tématu české lidové a zlidovělé písně v literatuře a publicistice posledních dvou staletí.
Kolik má tma očí? Jak to dopadne, když
se had ožení? K čemu potřebuje postel
chapadla? Co se stane alergikovi, když sní
kiwi? A jak vypadá Ježíšek?
Známá autorská dvojice navazuje na
nejlepší českou tradici poezie pro děti.
Kniha je zamýšlena jako návod, jak na to, aby písničky a básničky byly co nejsrozumitelnější, a jak je přiblížit dětem opravdu malým či dětem s handicapem (dysfázií, autismem, dětem s opožděným mentálním vývojem, specifickými vývojovými problémy).
Kniha nazvaná podle autorčina díla reprodukovaného na obálce není monografií o Adrieně Šimotové, ale souborem jejích vlastních textů, které psala v průběhu svého života. Jsou to úvahy, dopisy, básně, poznámky a rozhovory.
Exsitenciální, syrová a někdy i surová – včetně vztahu k sobě samému – poezie zavedeného autora. Jako nit se sbírkou vine dialog českých knížat Václava a Boleslava.
Formálně průzračné verše, jimiž Tomáš Jacko ve své sbírce suverénně žongluje do všech stran, přibližují laskavě krutý svět, který se zdá být až děsivě přítomný.
Sto osm krátkých lyrických textů v knize Prach prázdna českého básníka Iva Hucla
je především svědectvím o světě na odvrácené straně našich očí,
svědectvím o myšlení bez konceptů a strategií, o řeči,
která nás skrze usebrání obrací do nitra.
Vítejte při čtení poezie chlapíka, který stál u zrodu brněnského
anarchistického hnutí na začátku devadesátých let a teď bydlí v malém domku
na kraji vesnice v kopcích za Boskovicemi.
Ve veselých říkankách děti uslyší spoustu slov, která začínají na dané písmenko. Na protější straně pak najdou obrázky dalších věcí a zvířátek, jež mohou samy pojmenovat a zjistit, že začínají právě tímto písmenkem. I předškoláci si některé básničky
Český čtenář dostává do rukou první antologii poezie jedné z nejdéle fungujících literárních skupin v Evropě – Osamělých běžců, jejímiž zakladateli jsou slovenští básníci Ivan Laučík, Peter Repka a Ivan Štrpka.
Petra Kukala jsme v jeho předchozích sbírkách poznali jako citlivého polabského portrétistu, stejně jako básníka upírajícího zrak za obzor smyslově hmatatelné skutečnosti, kde se vidění a vědění stává jistotou jiného druhu.