Kniha básníček a říkadel pro děti z pera Marka Kubáska doplněná ilustracemi Jana Patáka otevírá malému čtenáři svět fantazie a každodenních dobrodružství.
Básně z jazzové dásně nejsou jen básně, ale i texty, postřehy všeho druhu včetně citátů, které Janu Koubkovou oslovují a inspirují. Je tu leccos k pobavení, zamyšlení aneb co se honí hlavou J. K.
V šesté sbírce Jana Musila najdeme Reminiscence, básník vyšel z výběru básní napsaných během základní vojenské služby v 60. letech, z nich sestavil nové ucelené básně dnešním pohledem. Nevšední básnická výpověď, psaná volným veršem.
Autor oblíbeného pohádkového skřítka Medovníčka tentokrát pro děti napsal říkánky o skřítkovi a jeho kamarádech. Knížka pro nejmenší je opět vyzdobena půvabnými obrázky Zdeňky Študlarové.
Denní služba (1958) je sbírka, kterou Miroslav Holub po odmlčení knižně debutoval. Řadí se mezi ta básnická díla, která spoluvytvářela koncept tzv. poezie všedního dne.
Původním povoláním úředník, ergo básník se sekretářkou, též častý pasažér
letounu Erbas trý handrd a něco. Ale především Mircea Dan Duta, (nar. 1967) Rumun,
který svůj debut napsal v češtině a dokázal nám, že i počeštěný Rumun může
být básníkem.
Chcete vědět, jak to dopadlo s trpasličím yorkšírkem? Nebo s kohoutem, co
přišel o nohu? Zajímá vás, jaká byla Evropa, když byla ještě malá a chodila
do školky? Špeciánovy texty vám to prozradí.
Milé děti, jsou dědečkové, a není jich jistě na světě málo, kteří se jednoho dne v minulosti probudí a mají zrovna čtyři roky. Zavolají na maminku a s hořkou rozkoší jí žalují: „Pluje loď, pluje loď na širém moři, je smutná, protože není doma.“
Karavansaraj je označení pro orientální hostince, které se v minulosti vyskytovaly u hlavních obchodních cest a sloužily putujícím karavanám k částečnému zotavení. Stejnojmenná sbírka Miroslava Černého je podobným zastavením na cestě.
Proč nemůžeme mít k obědu čokoládu? Jak dostat tátu z práce? Kdy se smí malovat na dědu? Bylo už načase, aby dětská poezie začala psát o skutečných dětských problémech.
Kniha citlivá i krutá, ve které můžeme postřehnout stopy hořkosti, ale také něhy a lásky. Texty jsou to však především lidské. A to natolik lidské, že snad nelze nenajít v nich cosi blízkého, známého a povědomého, cosi z nás samotných.